Už se stmívá, ještě sečou pole,
přes strniště vítr zafoukal,
v patách za ním kráčí kdosi cizí,
možná tulák, možná dávný král.
Už se stmívá, teprv jedu domů,
mraky se mi sběhly nad hlavou
a ten někdo, kdo jde přes strniště,
nohy sotva zdvihá únavou.
Už se stmívá, nechce se mi usnout
a vítr jak by mě kolébal,
po strništi utíkám s tím větrem,
kde na mezi stojí dávný král.
Malá vzpomínka na návrat srpnovým večerem. Začal na Suchém a úspěšně i s přestupem skončil v Brně. Byl to večer zcela neuvěřitelný, plný překvapení a nevyslovených tajemství. Přeju každému zažít někdy takovou cestu. Už jsem o něm jednou psala a vůbec bych se nedivila, kdybych se k němu ještě někdy vrátila.
Ta cesta, trvající sotva dvě hodiny, ve mně zanechala něco, čím se teď, když je venku šedo a holo, opájím. Nedokážu vám vysvětlit, co to je.
To se asi opravdu musí zakusit na vlastní kůži.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.