Zoufalství předpůlnočních hodin
Než dnes se změní v zítra
Než zhasnou všechna světla
Než spadnou všechny hvězdy
Ticho doby dávno po setmění
Když na návrat je brzy
Když na odchod je pozdě
Když i dech je nahlas
Ten okamžik osamění
Kdy slyšíš vlastní srdce
Kdy nevěříš ani sám sobě
Kdy všechno pevné padá
Dobrou noc, šeptají hvězdy
Komentáře
Mátožná hodina rána
je pozdě nebo je brzo?
Žárovka neví co počít
a na kávu konvice bublá.
Ptáci řvou jako krávy,
vše kolem sladce jen spinká.
sníh po noci ještě si chroupe
než sluce jej na břečku změní.
Nový den nestihl ještě
od lidí být zničen a zkalen,
Naděje ještě se chvěje
dnes snad to konečně bude!
Hvězdy? Jen jitřenka volooká.
Co je to? Zní mi to povědomě, je to možné?
Ten okamžik osamění
Kdy slyšíš vlastní srdce
Kdy nevěříš ani sám sobě
Kdy všechno pevné padá
Tyhle čtyři řádky mají slinu, ale s tím zbytkem si vůbec koresponďáky neposílají, tzv. verše na účet volaného.
Ten příspěvek JiKu na mne tak trochu působí jako překlad původního textu, ovšem poté, co byl již předtím někým přeložen do němčiny, z té zas někým jiným do japonštiny a opět někým, kdo vůbec neznal autora původního textu a ani se s ním nikdy nesetkal, zpět do češtiny.
Zajímavý musel být ku příkladu přerod formulace posledního verše původního textu. Z: "Dobrou noc, šeptají hvězdy" na "Hvězdy? Jen jitřenka volooká."
Pakliže má býti "jitřenka volooká" obrazným vyjádřením snídaně, ze které se vytratila ham a zůstala pouze eggs, pak muselo někde v překladacím procesu dojíti k záměně formulace "dobrou noc" za "dobrou chuť". Tipoval bych, že by nejspíše mohlo jít o záměnu japonského znaku pro chuť se znakem pro noc.
@deFelegmatique: Volooká (Boópis) bylo epiteton ornans krásných řeckých bohyní. Zde myšlena Venuše - jitřenka :-)
Že je to parafráze na Katušin text je jasné. Měla to být poněkud polemická parafráze.
Myslím, že ta původní není povedená. Na rozdíl od mnoha jiných Katušiných poetických textů, které zpravidla lajkuji a nekomentuji. Snažil jsem se to vyjádřit svými trapnými veršovánkami (v časové tísni před stihnutím posledního metra metrum poněkud kulhá), které nezaslouží zařazení do poezie.
Přiznávám, že když to čtu v ranních hodinách, poněkud to ztrácí. Na druhou stranu to berte tak, že je to "poezie" okamžiku. Až si to přečtu za delší dobu, budu přesně vědět, v jakém rozpoložení a pod vlivem jakých událostí jsem to psala (nemám teď na mysli roztrpčení z malé výdrže notebooku a nutnost vylézt z postele k zásuvce).
To je problém básnění.
Mým problémem není básnění, ale četba (občasná a nesystematická) poezie :-)
Ptáci řvou jako krávy,
vše kolem sladce jen spinká.
sníh po noci ještě si chroupe
než sluce jej na břečku změní.
Je tohle psáno vědomě jako dvojice protikladů?
ptáci řvou / sladce spinká
sníh chroupe / slunce na břečku
Taky jsem nad tím uvažovala a tipuju, že jo!
Trochu protestuji proti rozebírání těch veršovánek. Byl to fakt spíš protest, než pokus cosi (myšlenku) pozitivně vyjádřit. A ty protiklady? Prostě v protikladech mi to automaticky myslí. Když je někdo moc pro, naskakují mi všechna proti. Když je někdo moc proti, naskakují mi pro a řvou o tom, že jsou také na světě.
Srandovní je, jak je někdo označen za spirituálního básníka. To jsem pak vždycky zklamaný, že kromě názvu a jména autora, postrádám informaci, kolik, že báseň obsahuje procent spirituality.
@spitfire: Ale takovou srandu tu snad nikdo nedělá.
Určitě ne, ale je přítomna v katolickém prostředí na DaH ve staronové rubrice "koutek poesie".
S poezií je to jako s hudbou a jinými uměními. Musí to být především poezie, především hudba, především ...
Jakmile je to primárně duchovno převlečené do poetického, hudebního či jiného hávu, nestojí to (jako poezie, hudba ...) za nic.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.