Sedím ve vlaku a baštím Skittles. Baštím je pomalu a po jedné, vychutnávám každou do poslední molekuly. Z okna sleduju cestu, kterou znám nazpaměť. Četla bych si, ale zbývá mi posledních pár stránek, které jsou nejnapínavější a nejsmutnější a šetřím si je proto stejně jako ty bonbony.
Znám tu trať jak své boty. Z Boskovic do Skalice motorák pluje sedm minut. Jezdím tu často a ráda. Na té sedmiminutové trase se dá vymyslet báseň jedna báseň. Ve Skalici skočím na křenovičák, dočtu knížku a dojím první balení skittlsek. Mezi Babicemi a Brnem mi zbyde akorát dost času na přemýšlení.
Mám ráda vlaky a všechny ty možné věci okolo nich. Ale rozumějte - nijak speciálně neprahnu po pendolinech, naleštěných kupéčkách rychlíků nebo přestupních uzlech dle evropských směrnic.
Mám ráda tratě, které vypadají trošku ztraceně. Tratě s dřevěnými pražci, na kterých bublá asfalt, když vysvitne sluníčko. Tratě, kde mezi kolejnicemi žloutnou netřesky a pampelišky.
Mám ráda malá nádražíčka mezi poli, opršelé dřevo, oprýskané zdi, lavičky, na kterých spaly už desítky trampů. Nápisy na zdech a pár starých jízdenek v rohu pod lavičkou. Líná kočka, která se nedá vyrušit.
Mám ráda dýchavičné motoráčky s prodřenými potahy, které supí po jednokolejkách od vesnice k vesnici. Upocená sedadla v osobácích, na která se v létě přilepíte, okna, přes která skoro není vidět.
Mám ráda cestování vlakem se vším pobíháním, se všemi protivnými průvodčími, se všemi zpožděními a přeplněnými vagony.
Dojídám poslední bonbon (žlutý), knížku schovávám do batohu a hotovím se k výstupu. Petrov mi kyne už zdálky a já vím v tu chvíli jedinou věc jistě: na cestování je prostě nejlepší to, když se máte kam vrátit.
Komentáře
Ta malá nádražíčka mají opravdu zvláštní, skoro až nostalgickou atmosféru. Horší ale je, když jedete pozdě potmě večer, jste na té trati cizí a potřebujete na jednom takovém starém neosvětleném nádražíčku vystoupit. To je potom adrenalin :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.