Malá exkurze do světa poezie
"Helej se a koukej, Katuši, potřebuju píchnout," povídá jednou takhle kamarád. "Potkal jsem jednu vážně fajnovou slečnu, je to taková intelektuálka, čte básničky a Kafku a takový chytrý věci, podívej, já bych ji chtěl oslnit. Podívej se někam do tvý sbírky a puč mi nějakou zamilovanou básničku sím tě."
Pokývala jsem hlavou. To víte, oslňování slečny cizí milostnou poezií je věc vpravdě choulostivá, zvlášť, když "vykrádaný" básník je taktéž něžného pohlaví.
"Po něčem se podívám, ale nedělej si moc velký naděje," sdělila jsem mu pozralé úvaze.
"Počkej, vždyť pořád píšeš nějaký rýmovačky," pozastavil se nad tím dotyčný. "Jseš básník, ne, tak píšeš přece zamilovaný básničky, ne?"
Musela jsem se usmát. "Nejsem zamilovanej básník. Až budu zamilovanej básník, budu psát zamilovaný básničky. Zatím si vystačím s něčím...nemilostným."
"Tak o čem teda píšeš, když ne o lásce?"
"Kámo, poezie přece nutně neznačí milostný verše, ne? Psát se dá o všem. O krajině, o lidech, o emocích, dokonce i kadibudka se dá popsat tak, že se to dá považovat za poezii."
Chvilku na mě koukal trošku nechápavě. Nu, nebylo to poprvé, co jsem se setkala s domněním, že jak člověk plichtí nějaké veršíčky, hned v nich musí být "byla to láska/pevná jak páska (lepicí/dokud ji nenazval slepící)". Ale když to člověku začnete vysvětlovat, nakonec to určitě pochopí. I dotyčný kamarád to záhy pochopil.
Chvilku jsme to rozebírali. Povzpomínal na nějakou poezii, co četli ve škole ("No jo, Kytice není moc o lásce. Teda je a není, jestli víš jak to myslím. Ale Máj třeba, ten je o lásce celej od začátku do konce. Nebo Taťánin dopis, to nebylo o nic lepší."). No jo, není se co divit, že si každý o básnících a básničkářích myslí hned to nejhorší - že to jsou usládlí pisálci.
Tak jsme se dostali k rozdílu mezi básní a básničkou. Protože dávat za příklad vlastní výplody mi přišlo dost uhozené (jelikož to jsou jen takové většinourýmovačky seškrábané v šalině a jen málo z toho si může dělat nárok na označení báseň), našli jsme nejbližší free wifi a já začala gůglit.
Za příklad jsem si tentokrá nevzala Skácela ani Nezvala ani Seiferta, ale Jiřího Žáčka.
Báseň:
Před usnutím
Nejlepší básně přicházejí samy
chviličku před usnutím
v mezerách mezi vteřinami
a ztrácejí se za úsvitu
jak žena s níž jsem probděl noc
a která ráno mlčky zmizí z bytu
bez rozloučení
bez hlesu
a nenechá mi ani adresu
Básnička:
Otevřený dopis holubům
Komentáře
Cyránka Kristiánkovi :-)
Jinak vědecky: poezie se proti básničkám vyznačuje značnou sémantickou neurčitostí. Hladkou a rozplizlou neurčitostí.
Kamarád se možná plete.
Možná Kafku ráda čte, ale třeba s někým takovým (jako Kafka) chodit nechce.
A jestli je slečna skutečně taková jakou jí popisuje, proč by neměla poznat ten rozdíl mezi tvou poezií a tím jak se on běžně vyjadřuje?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.