Čtu příliš knih a piju příliš vína

a v noci se pak měním v rytíře,

a konám činy hodné Lvího srdce,

a konám činy přímo k nevíře.

 

Jsem obrněná donkichotka z jihu,

jsem obrněná proti realitě,

ani lev mi hrůzu nenahání,

lidí se však obávám jak dítě.

 

Má Rosinanta znavené má nohy,

Sancho Panza dříme nad korbeli,

meč mi ztěžkl, už nemůžu spěchat,

hvězdy jen nad mojí poutí bděly.

 

Nepřítele hledám mezi poli,

abych na něm vybila své splíny,

na strništích, na mezích je pusto,

ztratily se i větrné mlýny.

 

Bila bych se, mít tak proti komu,

za něco, zač krvácet by stálo…

Přes oči mi z přilby něco teče…

A pak zjistím, že se mi to zdálo.