Začíná to ukázkově. Ráno jako z pohlednice. Modré nebe, slunce, žluté, oranžové a rudé stromy, šípky a trnky, pavoučci cestující za lepším - zkrátka nádherné babí léto. Takové, kdy se, sice v bundě, ale přece, rozvalíte do suché trávy a sledujete, jak přes to žluté listí krásně prosvítá modré nebe. Do řas se vám zamotá pavučina a vy máte na chvilku chuť taky jen tak letět, ale potom si radši utrhnete jablíčko z pláňky u cesty. A pár trnek, které vám stáhnou pusu, jak jsou trpké. 

Potom se nebe zatáhne a pod nohama máte hromady listí, kterým se dá brodit jako zlatým mořem. Ochladí se, už není od věci si vzít šálu a pořádně naimpregnovat boty, protože listí, kterým se brodíte, je mokré a chodit v mokrých botech není takhle na podzim, kdy táhne od země, úplně dobrý nápad (jsem toho zářným příkladem. Puchýře na obou nohách a rýma jak trám).

A pak se ukáže ta nejnevlídnější tvář podzimu. Prudký studený vítr přinese těžké mraky a ty vás zalijí hektolitry studené vody, drobnými kapičkami, které lezou i pod kapuci a namrzají na uschlé trávě při cestě. Fičí vám kolem uší, v botech malé mokré peklo, klepete se zimou, vítr serval poslední lístí z větví a háže vám ho do obličeje. Když konečně dorazíte do tepla, také to má své kouzlo - fičí už jen venku za okny, déšť marně bubnuje do skla, vy se choulíte v dece s čajem, povídáte, zahříváte se a strasti cesty jsou zapomenuty. Pak jdete do teplého pelíšku a když se ráno probudíte, venku je nasněženo.

 

Když je to krásné babí léto, couráte po bílém pálavském vápenci, užíváte rozhledů a lezete po skalách jako kamzíci. Když se nebe zatáhne a obzor zamží, je načase sejít do vinic a podívat se na zoubek zapomenutým hroznům, sladkým jako cumel. A když pak přijde pozdně podzimní plískanice, přetáhněte kapuci přes hlavu a běžte se schovat do jednoho ze sklípků. Víno vás zahřeje a sami uvidíte, že po pár skleničkách nebo hrníčkách (svařáku) bude i ten šedodepresivní podzim vypadat hned přijatelněji. (Ne že bych chtěla dělat reklamu pálavským vinicím a vinařům, ale...no dobře, dělám. Však si to zaslouží. Kolik práce je spojené s tou jednou skleničkou vína, co si dáte večer, to si člověk ani neuvědomí. A když si to uvědomí, hned si toho váží o trošku víc.)

 Fotil bratr, dvě typicky babíletní fotky se mi bohužel nezdařilo nahrát, tak si to budete muset jen představit.