Ve dne je Brno uspěchané, zadýchané, chvíli nepostojí. Všude barvy, prach, hluk, lidé. Za světla je to město chaosu a těžko najdete místo, kde by nebyla ani noha. Není na něm nic záhadného, tramvaje rachotí do všeobecného rámusu, zvoní zvony a ani ty není slyšet. Holubí křídla plácají kolem kašen a houkají sirény.

A potom se začne stmívat.

Život se vytrácí z utichajících ulic, stahují se rolety krámů, všichni zrychlují krok, jako by se báli, aby je nezastihla tma. Tma za sebou vláčí ticho, lehá si do ulic a neruší ji ani nesmělé bludičky pouličního osvětlení. Najednou už to není Brno, které známe.

Najednou to není Brno - uspěchaný byznysmen.

Najednou je to Brno - černá vdova. Tajemná dáma se závojem přes tvář.

Poodhrnout onen závoj je vždycky trochu riskantní. Co se pod ním skrývá? Jaká tvář? A je tam vůbec nějaká tvář? Z děr vylézají noční tvorové, zatímco denní prchají a skrývají se za rozsvícená průčelí domů. Ale i ta postupně zhasínají a zbydou jen jedovatě barvené neony. 

Holubi spí na římsách, po opuštěných kolejích proklape opožděný chodec, řady taxíků jsou jako čekající kočáry, které vás odvezou do temnoty. Každý zvuk se rozléhá mnohokrát znásoben v prázdných ulicích. 

Z nonstopů se potácí opilci a noční strážníci postávají na rohu a polohlasem se baví. Pod mostem se sešla skvadra nebezpečně vyhlížejících individuí. Silnicí zaburácí motor a přes oranžově blikající semafory se přežene auto. Koleje se lesknou. 

Kdo nešel nočním Brnem, neměl by tvrdit, že ho zná. 

Kdo nešel nočním Brnem, neviděl tváře na domech nasvícené zespodu, přísné, děsivé, tajemné a neměl mrazivý pocit, že ho sledují prázdné, nevidoucí oční důlky.

Kdo nešel nočním Brnem, přišel o chvíli, kdy se za rohem vynořila temná postava, ve které chvíli viděl někoho jiného - každý toho svého. Ale jen na chvíli. Byl to jen další noční chodec, ne stín minulosti, ne nikdo z budoucnosti.

Kdo nešel nočním Brnem, sotva má ponětí o tom, jak je krásné, klidné a jak moc se podobá městům, o kterých se nám zdává. Městům, kde není nemožného nic a kde i kašny zpívají.

 

 

P.S. Tohle se pochopitelně netýká jen Brna. Každý máme místo, které nás rozechvívá tam někde uvnitř a kde se cítíme zakořeněni, místo - město, o kterém bychom psali i básně. Jen to umět...