Totiž hledali. Teda my je nehledali... Ech, tak popořadě.

Po delší době jsme si vyrazili na výlet v kompletní rodinné sestavě. Zamířili jsme k Zubštejnu, ve Štěpánově si dali oběd (asi tak tunu kroket, já se po nich můžu utlouct) a pak auto zanechali starategicky u křížku pod hradem a zamířili na opačnou stranu, bychom navštívili místa maminčina mládí (prarodiče mají asi dva kilásky od zmiňovaného místa chatu). 

Matinka prohlásila, že k Marjášce, studánce na svahu, sama netrefí, takže jsme s bratrem vyrazili v družném hovoru vpřed sami. U jednoho rozcestí se naši odpojili, že budou hledat houby, my jsme nad tím mávli rukou, že my najdeme tak maximálně houby, a na slunné pasece jsme se vyložili do usychající trávy. Ležíme, ležíme a najednou si vzpomeneme, že nám jaksi něco chybí.

No jo, rodiče.

Oni se na tom rozcestí dali jinudy, nějak se zahoubovali - a my je nemohli zaboha najít. Navíc foukalo, takže se nedalo křičet a jako vrchol všeho jsme si s bráchou vyrazili bez telefonů. Oba.

Chvilku jsme čekali, chvilku jsme hledali a posléze seznali, že rodiče jsou inteligentní dospělí tvorové, že si snad všimnou, že jim chybí dva potomci a že se třeba vrátí k autu, kde už na ně budeme čekat. Jak se ukázalo později, být v rozhodování jen o trochu laxnější, potkali bychom se o dobrou hodinu dřív, protože na rozcestí, ze kterého jsme odešli, rodiče přišli asi tak o pět minut později.

Bez telefonu a bez rodičů jsme asi hodinu čekali u auta, ptali se všech procházejících (jedné skupinky i dvakrát), jestli neviděli naše rodiče a tak trošku jsme si připadali jako Jeniček s Mařenkou. No dobře, dělali jsme si z toho srandu, o nic nešlo, masový vrah tu neřádil a oni se určitě dřív nebo později vrátí zase k vozítku.

Ale stejně... to čekání bylo ubíjející.

Abych to zkrátila. Rodiče se našli, vznikl, pravda, spor o to, kdo se vlastně ztratil, ale to už bylo v danou chvíli vedlejší, hlavně, že jsme zase všichni seděli v autě pohormadě a k tomu s taškou plnou hub.

Takže je nutná menší korekce nadpisu: Jak jsme nehledali houby, ale rodiče, kteří hledali houby a taky houby našli. Takže zítra bude smaženice.

 

Každopádně se mi zdá, že někdy není nejhorší se ztratit - někdy může být nejhorší čekat, až se ztracenci najdou.