Letní, prázdninová, táborová láska... Tak o té dnes budu psát. Táborová vyloženě. Zamilovala jsem se totiž na táboře - do tábora.

Tvrdí se o mně, že bych byla dobrá učitelka. Možná. Ale já radši budu dobrá vedoucí. Repektive se o to pokusím.

Na mé pochybné kariéře mě nejvíc mrzí, že jsem se musela naučit všechno sama metodou pokus omyl. Když na to má člověj jen týden, není to úplně ideální. Nasekala jsem těch omylů fůru a dodnes se za ně kaju, ačkoliv táborníci, kteří zažili mé začátky, jsou už dávno mými kolegy. 

A to je kámen úrazu. Jsem ochotná a schopná sdělit novýám vedoucím svou zkušenost, jenže to by mě museli poslouchat. Přestože mají možnost stát se hvězdami bez námahy, ignorují mé rady s tím, že kážu (někdy trochu) a radši sekají stejné chyby pořád dokola. Je mi to líto. Tady nejde o ně, jde o děti!

Ale abych si netahala triko s tím, jaká jsem epická, zatímco ostatní jsou póvl - můj tým je dobrý. Přestože dělají spousty věcí na facku, dělají taky spousty věcí na metál. jako všichni, ostatně. A já se pomalu učím vidět spíš ty metály, než ty facky.

 

Berte to jako poprázdninový dopis vedoucím, kterých tu je určitě dost. Vy mladší se nebojte či nečuřte a nechte si poradit, pokud jezdíte na týden čtrnáct dní a jiank se během roku nesejdete, byla by škoda plýtvat drahocenný čas na kiksy. A vy starší se taky nebojte a urputně se snažte naučit (nikoliv poučit) ty mladší, co jen můžete. Každý má sice vlastní cestu, ale znát aspoň směr není k zahození. 

Kdo s myslí, že vedení je snadné, buď to nezkusil nebo je extra talent. Vedení je služba, ne vláda. A to je základ dobrého vedoucího. Když tohle pochopíte, jste za vodou. Potom už je to především hra a vy si můžete užívat tábor s lidmi, které máte rádi, na místě, které vám vzalo kus srdce.

 

Tak ať nám ty naše táborové lásky vydrží až do příštího léta!