Základem lidského soužití je respekt, tedy jedním ze základů, o tom snad není sporu. Bereme, že ostatní mají odlišné choutky - jeden rád čokoládu, další punk, tamten má rád Porsche a tuhleten Hummery.
Stejně tak bychom ale měli přijmout, že každý se s každou situací vyrovnává po svém. Pokud já jsem zvyklá o svém neštěstí mluvit na každém rohu, musím se smířit s tím, že někdo další si ho radši nechává pro sebe.
Kamarádovi mého kamaráda se stala nehoda, toho mého kamaráda to hodně zasáhlo a stáhnul se do sebe. Já to chápu. Pokud někoho znám dejme tomu patnáct let a najednou vím, že bojuje o život, asi bych se taky radši schovala před světem a zkoušela to rozdejchat a promodlit. Jenže tohle nerespektuje každý. Kamarádka se rozhodla, že dotyčného v ulitě nenechá a začala z něj tahat, co se vlastně stalo. A to i přesto, že byla upozorněna, že některým to prostě takhle nevyhovuje.
No prosím, já sama říkala něco ve smyslu, že o některých věcech je třeba mluvit, ovšem to se nevztahovalo na podobnou situaci. Taková situace, kdy se člověk šprajcne a radši uteče před světem, aby ho ten svět nelitoval (páč lítost je v takové chvíli spíš otravná než ku pomoci), taková situace je naopak potřeba promlčet. Sednout si s tím člověkem na lavičku v parku, pozorovat děti a prostě mlčet. Jestli bude chtít, spustí sám. A jestli nebude chtít - aspoň bude vědět, že má někoho, ke komu utéct a kdo mu nebude říkat "vzpamatuj se, tvoje reakce je trochu přehnaná".
Jistě, "litovači" nebo "tahači" to nedělají ze zlé vůle, prostě si řeknou, že jim to pomáhá, tak to pomůže i ostatním.
A to je kámen úrazu. Protože díky "lidské diverzitě" každému pomáhá něco jiného. A každý jinak reaguje na pomoc, o kterou třeba ani nestojí.
Zkrátka bychom měli trošku míň ordinovat Paralen, který pomohl naší teplotě, na kamarádovu malárii. A radši se zamyslet, jestli ta naše pomocná ruka nezasadí spíš facku.
Prostě si uvědomit, že co člověk, to jedinečná kombinace všech možných i nemožných vlastností, chutí a oblib, a respektovat to.
Komentáře
@JiKu: No, když je člověk, kterého jsem považovala za přítele, lhostejný k mému neštěstí - myslím, že je to i můj problém. Přinejmenším do té doby, než se vyrovnám s myšlenkou, že tím přítelem zřejmě nikdy nebyl...
@slu-nicko: Myslím, že nejsme ve sporu. Nemůže být vaším přítelem někdo, "kdo jako by nebyl". Je to jen jiná formulace téhož.
Jiné (horší) je to s nepřítelem. Toho se přístupem "jako by ani nebyl" nezbavíte. Nepřítel je vždy.
Nejhorší je to s přítelem, který je snaživý blbec. Ten je nejnebezpečnější.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.