Au! zabolí zub a já hned sháním zrcátko, abych zjistila, co se mi to v dutině ústní semlelo. A jéje, zjišťuju otráveně, kaz! Prohrabu seznam telefonních čísel a objednám se k zubaři.

Nevím, kdo chodí rád na vrtání zubů, já tedy rozhodně ne. Už jen zvuk vrtačky mě vytáčí, či spíš rozklepává. I Hercules by se bál zubaře, což teprve Katuši! 

Doktor bere přerůzná šťourátka a vrtá se v bolavém zubu, je to nepříjemné a kolikrát i bolestivé, pak zazní ta slibovaná vrtačka a vy jenom zatínáte (pomyslně) zuby a modlíte se, aby už to přestalo.

A pak, jako zázrakem, šup, plomba je zasazená v zubu, zubař si sundává rukavice a culí se, hodinu na to nekousej, Katuši, a pořádně si čisti zuby, ať příště zase nemusíme vrtat. A zkus chodit na prohlídky častěji, než jednou za tři roky, co myslíš...

A já kráčím domů, hlavu ještě rozvibrovanou vrtačkou, a je mi blaze, jelikož teď už mě ten pitomý zub nebolí a všechno je O.K.

 

Au! zabolí duše a já hned přemýšlím, jak se mi to přihodilo. A jéje, zjišťuju vyděšeně, hřích! Zalovím v šuplíčku a vytáhnu zrcadlo svědomí.

Nevím, kdo rád zpytuje svědomí, já tedy rozhodně ne. Kolikrát pak narazím na věci, na které jsem tedy narazit nechtěla.

Z hlubin se vynořují různé hříchy a hříšky, je to nepříjemné a kolikrát i bolestivé, pak zaklapnou dveře zpovědnice a vy jenom prosíte, aby vám bylo odpuštěno, protože jste sice nikoho nezabili, ale i tak toho máte na srdci víc než dost.

A pak, jako zázrakem, šup, rozhřešení je vysloveno, kněz si sundává štolu a culí se, nebuď tak nervní, Katuši, není se čeho bát, hlavní je si to všechno uvědomit a naplno to říct, však to znáš sama.

A já kráčím domů, hlavou se mi honí slova rozhřešení, a je mi blaze, jelikož mám lehké srdce a všechno je zase O.K.