Pitomý budík, proč zvoní tak brzo? Už 5.20, co to je?

Jenže když už jsem se vykopala z postele, vypila si ranní (noční) kafíčko a vyhrabala se do zamračeného, nepříjemného rána, najednou jsem zjistila, že mám úžasnou náladu. 

Já věřím, že si o mně spolucestující v autobuse mysleli, že jsem na mol, jelikož jsem se culila jako to sluníčko, co ještě nevyšlo. Byla zima, pod mrakem, nepříjemně, všude kolem v tento čas citronové obličeje, čekala mě ekonomika, což je tedy předmět, na který se třesu, i přes dvojí čištění zubů jsem cítila ty čtyři sáčky česnekových brambůrků, skoro mě smetla vna PEFáků, kteří blbouni neumí chodit po chodníku, ale stejně jsem měla tak ukrutnánsky dobrou náladu, že v autobuse ani nemuseli svítit.

Čím to bylo? No, tak nějak vším. Mohla jsem jít do školy místo do práce, měla jsem bandu kamarádů (i když jsem minulý týden asi o jednoho přišla, ale to se prostě stává někdy) a čekal mě další krásný den. Tak krásný, jak krásným si ho udělám.

Dobrou náladu mi udělalo "nadávací" posezení včera večer. Seděli jsme nad pivem a brambůrky a skuhrali, že za nás to bylo lepší, že nová generace jde do háje a že léto je čím dál kratší. Plánovali jsme, vzpomínali, vtipkovali - a když jsem večer lezla do postele, byla jsem celá nadšená z toho, že pořád ještě jsou lidi, se kterými si mám co říct. A kteří mě berou tak, jak mě berou...

No, a ta dobrá nálada mi vydržela do rána, ba dokonce se umocnila. Proto jsem se smála jako blbá na všechny lidi a popiskovala si cestou ze zastávky Ódu na radost. 

A když jsem pak viděla krásné růžové svítání, poslední "měla-jsem-zůstat-v-posteli" ze mně spadlo a já si vykračovala jako nejspokojenější člověk na světě. Dneska bylo prostě jedno z těch rán, kdy stojí za to vidět východ slunce, být u toho, jak se nebe rozsvětluje...

Sedíc na přednášce (jo, vím, měla bych poslouchat) datlím tyto řádky, protože se chci podělit o svou skvělou náladu i s vámi. 

Jestli jste dneska ráno otrávení, zamyslete se a vzpomeňte si na své přátele. Nebo na nejkrásnější východ slunce, jaký jste kdy viděli. Nebo na nejlegračnější zážitek, co jste zažili. Uvidíte, že budete mnohem míň citronoví, když se jen tak potutelně usmějete. A že i takové šeré ráno, jako bylo dneska, bude hned jasnější.

Tak jasné, jak si ho sami prosvětlíte.