Už jsem tu nějak podezřele dlouho neprezentovala svou "poezii", tak to musím napravit...

 

Slečna Klára napustila vanu.

Příjemné je v horku zchladit hlavu,

horká voda ulevuje nohám,

bublinky jsou dobré na únavu.

 

Tehdy v létě taky bylo horko!

napadně ji, když si trepky chystá.

A zrovna tak zavoněly meze...

A byl srpen, tím si byla jistá.

 

Ach ty nohy! Oteklé. A bolí.

Zato tenkrát... Taky byla mladší.

Tehdy bylo vůbec všechno jiné.

Víno trpší a jahody sladší.

 

Slečna Klára odložila župan.

Kdyby tak šlo odložit i kila!

Nebo roky. Starosti a strasti.

Jen vzpomínky, ty by neshodila.

 

Ach, to léto! Kdy to vůbec bylo?

Je to jako před tisíci roky.

Kytara jak kolébání zněla

a on zpíval pořád další sloky.

 

Kampak zmizel? Kam se vůbec ztratil?

Tehdy řekl "Počkej na mě, milá"

Voda chladne. Slečna tiše vzdychla.

Počkala. A nikdy nezradila.

 

Slečna Klára znavené má srdce.

Ne tak věkem, spíše láskou planou.

Od řeky se nese pokřik dětí.

Naposled se cítit milovanou!

 

Půl století, znovu, každý srpen

vzpomíná si, jak se spolu smáli.

Slečna Klára leží v chladné vodě.

A bublinky dávno vyprchaly...