Když se začne střílet, vždycky je něco špatně. Jsou dvě strany - ta, co střílí a ta, po které se střílí. Jedna tiskne spoušť, druhá umírá. Role se převrací. Jedni střílí po druhých, druzí po prvních. Z žen se stávají vdovy, z dětí sirotci, lidé přicházejí o blízké a o končetiny a o životy.

Když se začne střílet, vždycky je něco špatně. Jedna strana drží zbraň, nabíjí ji, zvedá, míří a pak tiskne spoušť. Některým se chvěje prst, jiní jsou chladnokrevní. Někteří se netrefí a neublíží, jiní minou a zmrzačí, další trefí a zabijí. Druhá strana stojí, krčí se, couvá, utíká a pak padá, skučí, naříká, krvácí, umírá, leží tiše jako ve spánku, v očích nebe. Jsou to vojáci, studenti, dělníci, politici, jsou to synové, otcové, bratři.

Když se začne střílet, vždycky je něco špatně. Lidi zapomenou, že jsou lidi a pozdvihnou zbraň v útočném nebo obranném gestu. Lidi se stanou zvířaty, a z jiných lidí dělají mrzáky nebo mrtvoly. Lidi přestanou být lidmi a se střelami rozsévají slzy, žal a prázdnotu. Bojují za lásku nebo pro nenávist. Bojují - zabíjí. Zabíjejí ze strachu, z pýchy, z hrdosti, z rozumu či z vášně.

Když se začne střílet, vždycky je něco špatně. Smrt je najednou všude. Je na bitevním poli mezi zákopy a ostnatým drátem. Je v tichých lesích, u zurčících potoků i na sluncem rozpálených loukách. Je ve ztemnělých uličkách, v zaplivaných barech i pod křišťálovými lustry. Je na vězeňských dvorech i v celách. Je všude - kolem lidí i v lidech.

Když se začne střílet, vždycky je něco špatně. Jedni stojí na správné a druzí na špatné straně hlavně.

Ti na správné straně tisknou spoušť.

A ti na špatné umírají.