Co je dneska za den? Kolikátého? A kolik hodin?

Nepřijet do Brna, nemám ponětí. Kouzlo prázdnin - člověk zapomíná na čas a je mu všechno co? Jedno.

Víte, kdy se jde chystat oběd, po večeři si jdete zaběhat k rybníku, občas si dáte pivo - a týden je pryč. A proběhl i bez internetu, stálého koukání na mobil nebo hodiny a bez kalendáře. Prostě si jen žijete a užíváte. Jak dlouho to trvá není rozhodující.

V takovém bezčasí si člověk uvědomí, že hodiny nebo datum nejsou úplně moc důležité. Tedy jsou, jistě, pro chod společnosti, ale pro chod člověka? Fungovalo to celé věky a tím, jak se pořád obklopujeme časomírami, se jen sami okrádáme o minuty. Všude chodíme pozdě tak jako tak a k tomu stresujeme..i

Někdy bych chtěla vyzkoušet sebrat se, nechat doma všechny časomíry a prostě jen tak vyrazit, nehledíc na čas. Řídila bych se jenom nocí a dnem. Nemusela bych odcházet z krásných míst kvůli tomu, že někde musím být. Jen tak bych proležela na mezi půl dne bez jediné výčitky svědomí. Snad se mi to povede. Někdy. Kéž by!

 

Odpusťte časobuřičské myšlenky. Vracím se do svého bezčasého Pozďatína k plotně, kde čas určují žaludky dětí a kde měsíc svítí tak, že si při běhání v deset večer nezlomíte nohu.