"Proč ty vlastně věříš, Katuši!" táže se mě jednou takhle odpoledne ďábel. "Zda-li není jednoduší se v neděli dopoledne válet v peřinách a ve středu večer si pustit nějakej fajnovej seriál. A místo modlení si radši hodit cígo."

Já se jen tak zaculila a povídám: "Milej Satanáši, tak zaprvé nekouřím, to bys měl vědět teda. No, a za druhý...mě prostě stojí za to být Boží."

Ďábel se poškrábě na hlavě, až to zasíří, a ptá se, jakej že důvod k tomu teda mám. Jestli ho náhodou nehoupu. Že lhát se nemá, jestli to teda jako nevím.

A já se zase jenom zaculím a vysvětlím mu, že když to chce po lopatě, tak to po ní taky dostane.

"Takže zaprvé, milý pokušiteli, já chodím do kostela kvůli kamarádům. Kvůli tomu největšímu, samozřejmě, ale taky kvůli těm lidským, se kterýma se společně modlím a povídám a blbnu a který bych nikdy nepoznala, nebýt víry."

Dotyčný pokušitel uznale kývnul hlavou. "Nu, když myslíš, tak to beru. Lidi, proč ne. Zábavičky, vtípečky, pak to někomu uklouzne a já se směju. To ti schvaluju."

Kroutím trošku nevěřícně hlavou nad jeho pohledem na věc, ale prosím - je to přece jen Satanáš. Jaké jiné myšlenky bych od něj čekala, že...

"No ale, Katuši, furt mi to nějak nesedí. Ty jsi tam v tom kostele pečená vařená, na mě si bereš biče, jen se objevím... Nemůže být přece jen tenhle jeden jediný důvod!" pochybuje vytrvale.

"Kdybys nebyl ďábel, řeknu, že jsi nevěřící Tomáš," ošklíbám se nad ním. "Jestli bys nechtěl přinést modrý z nebe."

"Radši červený z pekla," odseknul. "A nevymlouvej se!"

"Nuže, milej rohatej, další důvod je taky úplně jednoduchý. Když si člověk potřebuje jen tak popovídat, musí pořád lítat kolem a hledat dobráka, co si na něj udělá čas. A to je někdy k ničemu. Jindy máš takový věci na srdci, že dělit se o ně s lidmi by nebylo úplně fér. No, a to pak stačí jenom jít, udělat si chvilku klidu, otevřít pusu a postěžovat si, pochlubit se, poděkovat, prostě se obrátit k našemu nebeskýmu tatínkovi a ten tě nenechá nikdy na holičkách. Vždycky si udělá čas, poslouchá tě, ať jsi kdo jsi. Když mu děkuješ, když ho chválíš, má radost. No, a když jsi nevděčník a pitomec a nějak ho raníš, je smutný, ale stejně se na tebe nevykašle, jako to někdy udělají lidi. A hlavně - snaží se s tebou mluvit. Vést dialog. Že to kolikrát ztroskotá na lidské hluchotě, to je druhá věc. Ale když si potřebuješ vylít srdce, není nad to obrátit se na Boha."

Satanáš se zamyslel a chvilku se mu kolem hlavy sírově kouřilo. "No, prosím. To beru. Ale podotýkám, že já mám taky uši stále našponované a jsem vždy naslouchající a rady skýtající!"

"To je sice fakt," povídám rohatému "ale ty nemiluješ, neodpouštíš, ty nejsi prostě tak neskonale dobrý jako náš tatínek tam nahoře, víš jak to myslím."

"Tak dobrá, dobrá, ale já jsem ďábel, zapomínáš?" zavrčel vztekle. "Ještě nějaký důvod? Nebo jsi skončila s tou svou trapnou litanií?"

Už mě trošku vytáčel, ale protože mi bylo jasné, že přesně o to se celou dobu snaží, uklidnila jsem se. 

"A největší důvod, který ti tu právě hodlám odprezentovat - s Bohem nejsi nikdy sám. Opravdu nikdy. Když si jen tak jdeš a máš radost, prostě si povyskočíš a pískneš a zazpíváš a On ví, že máš radost a On má taky radost, protože ty máš radost. A když jdeš naopak smutně, tu kopneš bezradně do kamínku, tu ti uklouzne slzička, On je s tebou a drží tě za ruku a neopustí tě a snaží se tě potěšit. Nemusí se mluvit, stačí jen cítit, že je s tebou. A kdybys to náhodou cítit přestal, prostě si to jen připomeneš - kostelů, kaplí, božích muk i křížků je všude kopa a když máš pocit, že tě Bůh opustil, sedni si pod barokní oltář a pomodli se, volej, a On se ozve, On tě totiž nikdy neopouští, On je pořád s tebou a jestli se ti zdá, že tě opustil, je to jenom proto, že jsme na chvilku přestali vidět, slyšet. Ale On to s námi nevzdá, ani když jsme takoví mimo, prostě čeká, volá, dokud se mu sami neozveme nazpět. Nevzdává se žádné ze svých oveček ajko správný pastýř, chce nás všechny a všechny nás miluje.

A to je, pokušiteli, největší důvod, proč věřím, proč si v neděli nepřispím, proč ve středy chodím zpívat a proč se modlím a proč...proč jsem prostě Boží!"

A Satanáš - tak jako už tolikrát - řekl, že nemá dalších otázek, že jsem pěkně mazaná a že s tím sváděním k hrozivým špatnostem ještě bude muset počkat a odtáhnul někam do horoucích pekel.

A já si tu tak sedím, píšu tenhle příspěvek a v duši mě hřeje, že nejen teď vedle mě sedí On a vede mi ty moje grafomanské prsty... a jindy zase pomáhá zahnat ďábla a všechny jeho svody. 

Díky za to, Pane!