Četli jste Steinebeckův román Na východ od ráje? Jestli ne, vřele doporučuju. Poprvé je to napínavé, podruhé je to překvapivé a potřetí je to filozofické.

Já ho právě dočetla potřetí. Celý román se vlastně točí kolem jediného slova - timšel - ačkoliv je vysloveno snad jen pětkrát. Timšel je hebrejské slovo a znamená můžeš. A člověk, jak tak nad ním přemýšlí, zjišťuje, že on opravdu může.

Že si může stoupnout na náměstí a stát tam dlouhé hodiny. Že do vyhledávače může zadat slovo "svoboda". Že může jet do sousedního státu a zase zpět. Že může mluvit o čem chce, věřit v co chce, že může zpívat co chce. Že může milovat a může i nenávidět, že může jásat nebo truchlit, že může jít v průvodu, ale taky nemusí.

Můžeme, můžeme, můžeme. Padá vláda a teplotní rekordy a my ještě stále máme možnost volby - jestli nadávat nebo si dát zmrzlinu, jestli si povzdychnout nebo si dát na rozpálenou hlavu ledový obklad.

Není to ještě ani čtvrt století, co jsme začali moct a co přestala spousta muset. Čeština je přece jen krásný jazyk, ta dvě slova jsou si tak podobná a přece znamenají zcela rozdílné věci. Musíš jít do školy? Ne, můžeš. Je to tvoje volba, vzdělávat se. Musíš jít do práce? Ne, můžeš. Je to tvoje volba. V naší rodině je oblíbená hláška (hlavně u rodičů, když musíme třeba na nějakou oslavu): Musíš akorát umřít. No, když to vezmete kolem a kolem - je to pravda.

Kolikrát zapomínáme na to, že ať je naše země sebehorší, stále je svobodná. Stále v ní můžeme. Narozdíl od jiných zemí, kterých vždycky bude moc, i kdyby byla jen jediná (nejsem schopná tu větu líp formulovat, snad ji pochopíte). 

Nesvobodu znám jen z vyprávění a z novin a je mi jasné, že ji nikdy, nikdy nechci zažít. 

Svoboda s sebou nese i zodpovědnost za to naše můžu. Ne, není to lehké.

 

Nejen celý román se točí kolem jednoho slova. Točí se kolem něho i spousta našich činů.

Prostě...

...timšel.