Víte, že včera byl nejdelší den v roce? Jak jste si ho užili?
Někteří mí kamarádi vyrazili na přehradu, já si to užila s rejžákem a učením. Pořád jsem si říkala - takovej dlohej den, to toho stihnu! Jenže když jsem večer usínala, nezbylo mi než přiznat si, že jsem toho zase stihla sotva polovinu. Napadlo mě, co s tím časem dělám. A pak mi hlásek v hlavě vyčítavě řekl: "Spíš co čas dělá s tebou!"
A je to fakt. Čas s námi zametá a my se nebráníme. Pořád v presu, pořád sprinty, jazyk na vestě.
Upřímně, ruku na srdce, dcery a synové - kdy naposled jste jen tak poseděli s rodiči? A rodiče - kdy jste si naposled popovídali s dětmi, aniž byste po chvíli nadhodili nějaké ožehavé téma? Kdy naposled jste se zastavili a přičichli k růži, pohladili psa, pozorovali západ slunce? Kdy naposledy jste šli pěšky a kdy naposledy jste zmírnili svůj každodenní běh?
Kdy jste si naposledy udělali čas sami pro sebe, koupili si něco pro radost, dali si zmrzlinu a podívali se na oblíbený film?
Kdy naposledy jste si udělali čas na Boha, vzali si Bibli a šli s ní někam na kopec nebo do zahrady?
Proč jsou tak oblíbené věty: "Ne, promiň, nemůžu, nemám čas, nejde to, jindy."
Včera byl nejdelší den v roce a já ho nevzala za úplně správný konec.
Ale zkusme se zamyslet - vládneme svým časem? Nebo naopak náš čas vládne nám?
Komentáře
Nedávno jsme si s kámoškou notovaly v podobném smyslu: ,,No já si chci číst Bibli, nebo se uchýlit ke ztišení, ale řeknu si, že ještě umyji nádobí a pak... Pak ještě zaleju kytky...do toho někdo přijde a něco potřebuje a ono pak se protáhne do večera a únavy. To je to naše selhávání v "paku."
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.