Kolikrát se setkám s lidmi, kteří dávají rovnítko mezi slova odpustit a zapomenout. Něčím mě naštvou, já jim to odpustím a oni na to řeknou: "Takže všechno dobrý, všechno zapomenuto?"
Ne, není všechno zapomenuto. Odpustit není zapomenout. Na velké křivdy by se zapomínat nemělo (můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžete s tím i nesouhlasit - ale já říkám, že za mě to tedy platí). Drobné spory o nesmrtelnosti brouka jsou nepodstatné a zapomenu na ně většinou dřív, než dojde na nějaké odpouštění.
Ale pak jsou tu velké podrazy. Třeba když na vás někdo hodí něco, v čem nemáte prsty. A i mezi čtyřma očima stále trvá na tom, že je to vaše chyba. Když se neomluví. Když vypočítáváte, kolik diplomacie jste museli užít, zatímco on se tomu jen směje...
Odpouštět by se mělo, na tenhle obor je tu jeden Velký Odborník a Učitel a Vzor.
My, lidé, bychom na podrazy zapomínat neměli. Teď nemyslím, že by se měly omlacovat viníkovi do absurdna o hlavu. Ne. Jen by je měl mít člověk na paměti pro případ, že by se nechal vyšplouchnout podruhé. Aby si mohl říct: "Já idiot naivní!" Že by měl počítat s možnou zradou a že by se na ni měl připravit.
Inu, uznávám, když to člověk přežene, dopadne jako já. Jednou mi někdo ublíží a já podobnou zradu očekávám i od ostatních, aniž bych k tomu měla důvod. Moc lidem nevěřím. A to v obou smyslech této věty.
Ale na druhou stranu, zapomínat na všechno a u všech - to podle mě taky není správné, stejně jako neodpouštět a zbytečně a dlouho se zlobit, kolikrát kvůli malichernosti.
Připomínám, že každý na to má jiný názor. Kdyby neměl, svět by byl nudné a šedivé místo. Já jen, že tu nechci další spor o kokino.
Ale jedno vám tedy říkám (a je to moudro mého dědečka, což samozřejmě není dokladem jeho neomylnosti): Odpustím. Nezapomenu.
Komentáře
Mám jednoho kolegu, který mě již několikrát dostal do nepříjemné situace tím, že něco slíbil, já jsem se na to spolehl a on to pak nedodržel, neudělal.
Nezlobím se dnes na něj (přestože v daném okamžiku se mi pěnila krev), odpustil jsem mu to, přestože to nikdy neuznal jako svou chybu a o odpuštění nežádal. Ale už se na něj nikdy nespolehnu.
Ale je třeba dát si pozor, aby tohle člověk nepřenesl na ty druhé. To je pak lidská tragedie.
Souhlasím s Tebou. Velké věci nelze zapomenout a nemají být zapomenuty. Nemůžeme být hlupáky, kteří znovu naletí. Odpustit je někdy těžké, trvá to dlouho, ale je to důležité. I já pořádně naletěla a důvěřovat je těžké.
Nemusíš napínat své síly, abys miloval každého člověka. To se ti nepodaří nikdy. Ale buď si denně aspoň chvilku vědom toho, že tebou proniká Boží láska, že do tebe proudí každým vdechem, ale tvým výdechem vytékala do tohoto světa. Anselm Grún, Kdybych měl už jen jeden den života. Zde v Děčíně bych mohl některé zkušenosti popsati, ale Bůh Otec má přece různou čeládku. AHOJ Honza K..
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.