Cesta to byla obtížná. Zpočátku pro mnohé z nás vedla pustinou bez kapky vody, bez zeleného lístečku. Nad rozpáleným obzorem se nám zjevovaly mihotavé fatamorgany a kdoví, jestli nás nechtěly svést z cesty. Ale my se nedali a v tuto chvíli (jak pevně doufám) jsme už tuto pustinu všichni přešli.
Teď jsme v jiném kraji - v zeleném údolí, kde proudí z hor tisíce malých potůčků, kde voní květiny a kde nám všechno slibuje: až dojdete k prameni, to poznáte teprve krásu!
Cesta je to dlouhá, ale nejdeme po ní sami. Stále je poblíž někdo, kdo nám podá ruku, pokud klopýtneme. Nemusíme se bát, musíme jen vytrvat. I kdybychom byli unavení, musíme jít dál. Nevzdáme se přece teď, takový kousek od cíle! Už brzo uhasíme žízeň u pramene živé vody. Jen jít dál...
A my jdeme. Všichni míříme k jednomu místu - k prameni, který vyvěrá ze země a který dělá z pustiny zelené údolí. K prameni, který udělá rozkvetlou zahradu i z nás... Někteří už k němu snad i došli a naplnili svůj džbán. Jiní dorazí možná s mírným zpožděním. Ale nakonec tam (jak pevně věřím) dorazíme všichni.
Je nás deset, deset lidí, kteří se rozhodli, že chtějí rozkvést v Duchu Svatém.
"Pečeť daru Ducha Svatého" obdržíme v zábrdovickém kostele poslední květnový den.
Dva roky příprav na biřmování, dva roky cesty (kolikrát strastiplné) k prameni živé vody budou odměněny spočinutím u chladivých vod...
"Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce ani jiný žár jim neublíží, neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života..." (Zj 7,16-17b)
Komentáře
Myslím, že by tak, jak to máme ve farnosti my, měli být připravováni všichni, kteří chtějí být biřmovaní...
Taky si to myslím. Je to doba akorát tak dlouhá na to, aby se člověk dozvěděl spoustu věcí a neměl v nich přitom guláš.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.