Jo, je to tak. Zima se dává na ústup a na zteč jde jaro se svými nejmocnějšími zbraněmi - s hřejícím sluncem, s prsty první trávy a s nekonečně modrou oblohou.

A, jak se zdá - jaro vítězí na plné čáře!! 

Dneska jsem poprvé šla bez kabátu a ještě navíc s vyhrnutými rukávy. ŽVýkala jsem první jarní žvýkyčku, poslouchala svůj jarní song (Lemon tree) a na tváři měla svůj jarní úsměv. Tedy od ucha k uchu.

Nevím proč, ale první berušky na chodníku, pomalu osychající, sluneční  paprsky a pár zelených lístků v předzahrádce mi udělalo tak velebně dobrou náladu, že jsem si skoro pískala.

Zima je fajn období, ale nesmí trvat moc dlouho. Pokud je moc dlouhá, člověku se zdá, že nikdy neskončí a naděje na jaro zamrzne.

Poslední roky, kdy se jaro zpožďovalo a bylo trpké příchutí mínus patnáctek a podivné zimy, jsem si zvykla říkat: Hm, tak se mi zdá, že je tu něco špatně. Taková zima a ani takové jaro nebylo úplně v pořádku.

Ovšem letos je to jinak.

Letos jsem si řekla: Tak se mi zdá, že je tu všechno v naprostém pořádku.

Jen pojď, jaro. Těšíme se na tebe, tak pospěš!