Jen tak si sedím v barokní kapli a přemýšlím. O monumentálnosti barokního oltáře, která se ztrácí pod mnohem monumentálnější klenbou gotického chrámu. Přemýšlím nad osudy lidí - těch, kteří stavbu financovali, těch, co ji vymysleli a těch, kteří ji postavili. Přemýšlím nad Zelenou horou a Santinim, nad Dolními Kounicemi i nad sudetskými ulámanými křídly andělskými. 

A potom si to uvědomím.

Podobnost rozevláté kazatelny a pískovcové věže vyrůstající z borovic. Oltáře ověnčeného oblaky, andělíčky a světci a rozložitého dubu v poli. Gotického sloupoví a smrkové monokultury. 

Sedím v trvdé studené lavici pod malovanou klenbou a dál nad tím uvažuju.

Nad rozdílem mezi geometricky přesným, světelně dokonalým Santiniho chrámem a torzem kláštěra v Kounicích.

Na Zelené Hoře cítím úctu a obdiv k architektovi.

V Kounicích cítím Boha.

 

Cítím ho víc u osamělého kříže u cesty, u polorozbořené lesní kaple, nad údolím, v bukovém lese, cítím ho víc na provoněné mezi než pod rosetami chrámu Notre Dame. 

Josef Lada dobře vystihl, co se skrývá v kostelíku na kopci. Vycítíme to z jeho obrázků. V kostelíku nad vesnicí se snoubí lidskost a Božskost.

Fiály jsou umělecké dílo lidí. Řada topolů je umělecké dílo Hospodina.

 

každý to cítí jinak. Někoho se Bůh dotkne v prostvětleném Santiniho chrámu a pod oblačnou klenbou kounického kláštera cítí zmar. Někdo je víc naplněn láskou ve strohé gotické katedrále nebo dynamické barokní kapli, zatímco já se rozplývám mezi pískovcovými jehlami nebo ve stříbrném oparu bučiny. 

Víra je věc individuální. Teď to nepochopte špatně. Chci říct, že každý si řekne na jiném místě: "Pane Bože, díky za tohle! Tady jsi, tady tě cítím, tady nepochybuji!" Někdo v Notre Dame, někdo na mezi. Já Boha hledám spíš na té mezi. V lesích. U potoků.

Hledám a nalézám ho na sudestkých hřbitovech, u lesních kaplí, u ladovských kostelíků na kopci.

 

Jak jsem tak seděla v té kapli, pod těžkým barokním kůrem, cítila jsem absurdní touhu vyběhnout ven, někam na kopec, do katedrály lesů, do presbytářů luk. Ne, že bych v té kapli Boha necítila, byl tam. Ale nějak jsem měla pocit, že víc než Jeho mám v srdci obláčky, zlacení a kašírovanou lurdskou jeskyni vpravo od svatostánku.