Původně jsem o tomhle vůbec psát nechtěla, i když jsem měla v konečcích prstů nejednou svádivé svědění. Jenže jsem si říkala - ničemu to nepomůže a některé z vás by to mohlo urazit či dokonce vyprovokovat k nějaké ostřejší reakci.
Jenže tuhle jsem se z kostela vrátila tak hrubě v nekostelní náladě, že už nemůžu dál. Dnešní posezení u nás doma mi taky dvakrát nedodalo. Prostě musím sebrat síly a rozum, vyslat krátkou modlitbu k Duchu Svatému, aby mi dal správná slova, a začít.
Tentokrát nebudu říkat "u nás na jihu". Tentokrát nebudu anonymní. Tentokrát ne.
Jsem z jihu Brna, z Komárova, z farnosti při kostele svatého Jiljí. Patří k nám i filiální kostel svatého Klement Maria Hofbauera. Duchovní správce farnosti je otec Stanislav Drobný. A já vás prosím - čtěte to jako výkřik poněkud naivní dvacítky, která vidí, že je něco (všechno) špatně.
Je to osm let, co k nám otec přišel. Přišel z Komína, kde byl zřejmě velmi oblíbený, přišel do farnosti, kterou dlouhá léta vedl cílevědomý otec Karel Cikrle, který (ačkoliv dávno není žádný mladík) vedl opravu celého kostela. Nějaký čas bylii oba v naší farnosti souběžně, otec Karel jen postupně odešel z fary a přestěhoval se do sídliště. A potom nás opustil úplně a dnes ho potkáte na Lesné.
Tím se ujal vedení farnosti otec Stanislav. Nevím, tehdy jsem byla malá, ale nikdy na mě nepůsobil zrovna mile a teprve s léty mi došlo, jak to nejspíš je - on nás...nepřijal? Snad... Možná si myslel, že je to jen na chvíli, že se třeba hned zase hned jinam. Je to brilantní kazatel, rok od roku lepší, a Písmu rozumí také výborně, nicméně mu chybí vlastnost, kterou by farář, čili duchovní správce farnosti, neměl postrádat - schopnost vycházet s lidmi. Občas na mě působí jako někteří naši čerství táboroví vedoucí - ta moc, teď mě všichni poslouchají, ten pocit!! Zkrátka a dobře - najednou se mi začlo zdát, že někde v dobře promazaném soukolí naší farnosti něco moc ošklivě skřípe.
Bylo to...pozvolné. Zbytečné opravy, zbytečné investice, zbytečné příkazy. Najednou jako by se ve vzduchu vznášelo: "Váš pastýř vám říká dělejte tohle a tohle." Já bych tohle a tohle klidně udělala - kdyby pastýř přišel a řekl: "Prosím tě, udělej tohle a tohle." Já jsem svéráz - když mi někdo řekne, že něco musím udělat, znechutí mi to, i kdyby to byla tabulka čokolády.
Asi to celé nedává smysl, ale já se snažím psát fakta, což je celkem těžké. Všechno z posledních let mám obalené hořkostí - vidím, jak to jde jinde a říkám si neustále - proč ne i u nás? Proč náš pastýř neumí a snad ani nechce s námi vycházet v dobrém? My ho přece neodkopli, my ho chtěli přijmout - ale on se zavřel sám do sebe a odmítl nás. Snad je to přemrštěné, ale já to tak vidím. Teď je to osamělý muž, který to cítí, cítí, že se mu nedaří, cítí, že je něco špatně...
A tím se dostávám ke zlatému hřebu. K tomu, který mě klepl do hlavy, abych už konečně napsala svou prosbu. V neděli vyhodil tři bratry ministranty, protože neměli sváteční boty. Respektive měli botasky. Klukům je tuším od šesti, sedmi do patnácti, takže většina z vás si představí, jaká obtíž je s botami. Když musíte co měsíc kupovat nové, samozžejmě koupíte botasky, protože kožené polobotky za tisícovku by se asi vážně nevyplatily.
Na Štěpána byli ministranti dva.
A já, ačkoliv tohle není tak docela to, co jsem chtěla psát, já volám, prosím vás - tady pomůže jen jediné. Otec biskup nás odkázal, ať si to vyřešíme s naším knězem, ten zase stojí na svém.
A my jsme jen farnost...ne, ne, my už dávno nejsme farnost!! Jsme jen náhodný shluk jedinců, kteří vážně uvažují o změně kostela, protože tady je bolí srdce.
Nemůžeme nikoho změnit. My ne, ale je tu někdo, kdo může.
A tak vás prosím, ačkoliv jsem se zamotala do slov a nepopsala situaci tak, jak jsem chtěla, tak vás moc prosím - modlete se za nás.
Modlete se za farnost svatého Jiljí i za farnost při kostele Klementa Hopfbauera, která je už pár let opomíjená, ačkoliv je jen pět minut autem od fary.
Modlete se za nás, farníky, abychom dokázali najít cestu k našemu pastýři.
Modlete se za našeho otce, aby našel cestu ke svému stádu.
Modlete se, abychom zase byli farností, ne jen hrstkou vojáků, kteří stojí v nerovném boji proti zasvěcené osobě, v boji, který vést nechtějí, v boji, který je zbytečný.
Já tu neřeším, jaké boty do ksotela, neřeším, zda poslouchat či neposlouchat nesmyslné příkazy. Já tu řeším jen to, že v domovské farnosti by měl člověk myslet na Boha a hlavně se cítit dobře, jako doma. Ne být našponovaný k prasknutí a vracet se z kostela naštvaný.
Proto prosím, moc prosím každého, kdo si tento článek přečte - vzpomeňte na nás ve svém večerním rozhovoru s Bohem. Jen krátce třeba...
Vždyť přece: Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. (Matouš 18:19)
Prosím, modlete se za nás. Já už nevím, co dělat.
Tohle totiž není dobrý.
To není vůbec dobrý!
Komentáře
Modlím se za lidi vaší farnosti - všechny.
Já samozřejmě neznám konkrétní situaci. Takže nevím, zda v této konkrétní situaci se katusi ve své diagnostice mýlí, nebo trefuje. Ale vím, že takové situace jsou reálné.
Co se týče modlitby - na tu bych moc nespoléhal. Každá obtížná situace má složku lidskou a složku božskou. Třeba hora špinavého nádobí. Správná modlitba zní "Bože, dej mi sílu se do toho pustit a pořádně to umýt, i když se mi nechce". Modlit se "Bože, dej, aby se nádobí nějak umylo" je modlitba špatná.
I tato situace se podle mě nedá řešit modlitbou za to, "aby se to spravilo", ale za sílu k tomu situaci silami lidskými s Boží pomocí vyřešit. Bůh nemeje za člověka špinavé nádobí.
Vyjdu tedy metodicky z toho, že je pravda vše, co katusi napsala.
Nedorozumění vznikají, zabránit se jim nedá. Jde o to, jak je řešit a odstraňovat.
Myslím, že bylo správné, že se farnost obrátila na biskupa s prosbou o intervenci. S prosbou o to, aby on MODEROVAL tento spor, toto nedorozumění. Předpokládám, že to nebyla prosbo o to, aby poslal toho faráře pryč.
A biskup tuto prosbu o moderování, zprostředkování, navození porozumění ODMÍTL. To mi přijde takhle z dálky jako donebevolající.
Nicméně - máte si to vyřešit se svým farářem sami. Sami si to nevyřešíte, to je naprosto evidentní. Je tedy třeba, abyste si SAMI našli jiného moderátora, který bude stát mimo váš spor. Člověka. Psychologa, moudrého, nestranného, důvěru budícího. Když tuto roli nepřijal váš biskup, musíte takového najít sami.
Ale nedorozumění a spor v této fázi bez moderátora řešit nejde.
Katusi, v naší farnosti jsme měli dvanáct let pana faráře, byl také brilantním kazatelem, vzdělaným člověkem, ale nedokázal vycházet se svými farníky - ta historka s obuví ministrantů mi něco připomíná...
Náš pan farář by díky své povaze tehdy žádného moderátora nepřijal, vyrazil by s ním dveře. Myslím si, že i náš pan biskup se raději vyhnul nějakému radikálnímu řešení.
Ten pán farář, když měl dobrou náladu, říkal - víte, já jsem už taková povaha...
Já jsem se naučila říkat věci před ním na rovinu - např. bych asi řekla- Já mám víc dětí,
nemám teď momentálně na jiné boty...Možná i ten pan farář potřebuje tuto záležitost vysvětlit tak, jak je...., třeba mu to vůbec nedošlo, že v tom není lenost ministrantů přezout se, ale finanční otázka..
To, co píše katstyle je pravda. Ale je to řešení individuální, řešení vztahu farář - jeden farník (farnice), který (která) na tohle má. Což každý nemá.
Mně se ale zdálo, že katusi trápí vztah farář-farnost. A tam tohle řešením není. Protože ve farnosti je příliš mnoho lidí, aby byli všichni schopni komunikovat s panem farářem O VĚCECH, o jednotlivých záležitostech. Jen se rozhlédněte po signáech, kolik je tu idí, kteří nejsou schopni diskutovat a trvají na tom, že se mají právo sdílet. Pro každého takového sdíleče je tato rada nepoužitelná.
Lidi, s kterými dokážu komunikovat na lidské úrovni nazývám těmi "s kterými bych byl ochoten jít do hospody na pivo". S tímhle panem farářem bych asi na pivo nešel. Ale pravděpodobně bych s ním neměl problém jednat o jednotlivých věcných záležitostech. Na to, že v církvi neplatí pravidla slušného chování, že se v církvi buď sdílíme nebo se k sobě chováme jako hulváti, na to už jsem si dávno zvykl. S hulvátem se jednat dá. S jistou mentální přípravou to jde. A snad to není hajzl či nadšený blbec. Protože jen s těmito dvěma kategoriemi lidí (a tudíž i farářů, protože i ti jsou jen lidé) se jednat nedá.
Jo a s botama jsem měl také potíž. Jako chrámový muzikant mám hlavní povinnost zpívat a tedy nikdy (hůavně ne o velkých svátcích) nenastydnout. Tudíž do kostela chodím v zimě v ohromných bufách pod kolena. A taky se liturgikům nelíbily, ani pod albou. Tak jsem jim dal vybrat, buď JiKu s bufama, nebo bez obojího.
Zatím jsem vždy našel kostel, kde mé bufy dokázali vydýchat :-)
Katusi je přesná jak diagnostika v servisu!! jako že má pravdu :-D taky jsem tam nějakej pátek zažil..
Katusi neuvádí, jestli se snažili s farářem farníci promluvit? Citlivě, taktně, nejlépe mezi čtyřma očima. Vysvětlit mu, nač byli lidé zvyklí, co a jak si představuje apod. Jsem přesvědčená, že říci se dá všechno, záleží na tom kdy a hlavně jak. Pokud nebude ochoten naslouchat, tak napsat dopis, email, SMS apod. Jestli se mu zpráv sejde vícero, je šance, že se nad tím alespoň zamyslí... Přeji hodně sil a odvahy Vám i Vašemu knězi.
Na druhou stranu je to vynikající příležitost zamyslet se nad tím, k čemu je ve farnosti dobrej farář.
Můj názor je, že farář by se měl používat na to, co nikdo jiný (tj laici) dělat nemůže, a pokud možno na nic jiného. Ono toho je poměrně dost.
Co je navíc, to je bonus. Někdy vyjde, jindy nevyjde.
Domluvit/promluvit jsme zkoušeli a jaksi to nebylo k ničemu, nikdo se nesetkal s naslouchajícím uchem, spíš s netečnou stěnou. Jak známo, k dialogu musí být dva...
Zdá se, že problém není v tom, jaký je to kněz. Problém bude v tom, jaký je to člověk, jakého osobnostního typu. Mluvit se dá se všemi typy. Jenže se musí vědět jak, s každým se totiž musí mluvit jinak.
Domnívám se, že třeba kdyby archanděl Gabriel byl váš osobnostní typ zvyklý na komunikaci s otcem Karlem, vrátil by se od Panny Marie do nebe s tím, že to není naslouchající ucho, ale netečná stěna, že to byl blbej výběr a mluvit se s ní nedá, protože na dialog musej bejt dva. A ona to uchovávala ve svém srdci, rozvažovala o tom a její odpověď na jeho zvěstování (Magnificat) přišla o pár měsíců později.
Přišel z Komína, kde byl zřejmě velmi oblíbený, ...
A co se jít pozeptat do toho Komína? Jak na něj.
Není přece možné, aby farář neschopný komunikace a neumějící vycházet s lidmi byl v nějaké farnosti oblíbený.
On otec Karel (toho znám poměrně dobře už léta) je prostě svéráz, je svůj. Za faráře bych ho ale (s možností výběru) raději nechtěl. My dva bychom si nerozuměli, i když bychom určitě byli schopni spolu vyjít. Dovedu si představit, že jeho silná osobnost vtiskla farnosti zcela konkrétní představu (jednu z mnoha možných představ), jak by taková komunikace měla vypadat. A tato představa je jiná, než má ten novej.
je to strašně smutný, co píšeš-a já modlitbu slibuju, opravdu Katusi!!!
Katy... snad to bude lepší, vzpomenu si i já. Jsem tak vděčná za ty naše Zábrdovice. A o to víc, když čtu Tvůj článek. Můžeš u nás čerpat sílu... ;)
Čerpám, Leni, čerpám, to mi věř!!!
JiKu: On otec Stanislav možná nemá potřebu s námi komunikovat. Jako by se schoval za zeď, tam naříkal, jak je sám, a místo aby zeď obešel, háže za ni kameny...
To jsem psal včera babče. Že nemám rád to možná. Protože možná ano, možná ne.
Možná, to mohu psát já vám. Jako člověk situace neznalý mohu předkládat člověku znalému možná vysvětlení, která on - znalý - může zvážit. Ale když napíšte "možná je to tak a tak" vy mně, tak to na mě působí jako výmluva, proč se to nedá řešit.
Je ovšem docela možné (možná) jsem neodhadl motivaci pro to, proč jste ten článek na signály napsala. Možná jsem mylně usoudil, že tu situaci cítíte potřebu nějak řešit, kdežto je možné, že jste si chtěla jen postěžovat a být litována. To se mi stává často, že se snažím pomoci v nějaké situaci, kdy pomoc vlastně nikdo neočekává.
Takže já tady končím, litovat vás nebudu. Kdybyste to chtěla řešit, dejte vědět, můžeme to řešit přes vzkazy.
"Litovat" někoho, kdo něco prožívá bolestně a neví si rady není JiKu málo...Nevěřím, že Katusi chce, abychom tu něco řešili. Prosí o modlitbu. Společná modlitba není malá zbraň.
Co může dělat mladičká dívka, která "cítí potřebu to nějak řešit"-tvoje slova!!! -než řešit to tím, že poprosí druhé o modlitbu????
Možná říkám proto, že nevidím do jeho hlavy. Snažili jsme se vést komunikaci s ním, ale nikam to nevedlo, odpovědí vždycky bylo tvrdohlavé setrvávání na někdy nesmyslném názoru (kněz je kněz, ne ekonom, elektrikář, stavař, nebo jiný odborník, takže by se očekávalo, že se s příslušnými odborníky bude radit, místo aby jim říkal, jak mají co dělat). Ne, nechci lítost - na tu není místo ani čas. Chci pomoc - pomoc ve chvíli, kdy pokusy o domluvu ztroskotaly a kdy ani stížnost k otci biskupovi nepomohla. Chci pomoc - modlitbou třeba, nebo čistě jen tím, že se o tom bude mluvit. Že se o tom dozví víc lidí.
Nechci se vymlouvat - řešit jsme to zkusili a nevyšlo to, takže musíme hledat jiný způsob. Problém musí mít řešení - jinak by to nebyl problém.
Tím, že jsem to dala sem hledám (společně s vámni všemi) řešní, jiné, nevyzkoušené řešení, které třebva vy jako nezávislí pozorovtaelé objevíte. aspon v to pevně doufám.
řešit jsme to zkusili a nevyšlo to, takže musíme hledat jiný způsob
Skvělé! Bravo! Gratuluji.
Napadají mě dva nápady. Jeden je opakování. Jít se zeptat do jeho minulé farnosti, když to tam fungovalo.
Druhý způsob - začít ho oceňovat. Patrně jsou věci, které jako kněz dělá dobře. Třeba jste zmiňovala, že dobře káže, že to umí. Co mu to takhle občas říct. A poprosit třeba, aby pro zájemce udělal po mši desetiminutovou besedu s dotazy a vysvětlivkami k jeho kázání. Ne nějaké potěmkiády k uspokojení jeho ega (určitě je inteligentní, to by prokouk), ale opravdové využití jeho talentu pro dobro farnosti.
Patrně bude mít i další silné stránky. Musíte je objevit a využít.
Každý člověk se méně sere do věcí, které mu nepříslušejí, pokud je náležitě oceňován v tom, v čem je dobrej. Každý člověk je rád, když ostatní využívají jeho silných stránek, místo aby zneužívali jeho stránky slabé.
Úplně nejlepší by bylo, kdybyste založila ve farnosti jeho fanclub.
Samozřejmě všechny tyto rady jsou založeny na předpokladu, že to není zlý člověk. Že problémy jsou nedorozuměním a komunikačními fauly. Ale drtivá většina katolických kněží nejsou zlí lidé.
No vidíš, babčo, není to mladičká ufňukaná dívka, ale sebevědomá inteligentní mladá žena, s kterou já budu mluvit jako chlap s chlapem :-)
To, co v Komárově prožíváte, je Boží trest za to, jak všemi oblíbený Cikrle bez odporu zplundroval váš dříve překrásný kostel. Měli jste, jako farnost, povinnost mu v tom zabránit, třeba i násilím.
Já bych to řešil tak, že bych pátera soustavně deptal, ponižoval a nasíral, až by padl na dno. V podstatě každému se dá s trochou chytrosti a úsilí udělat ze života peklo. Posprejovat dveře, poškrábat auto, vteřiňák do zámku, udání na finančák,... prostě taková ta srabská kurevstva, která dokonale otráví život.
Teufelschülerkreiszerstörer má naprostou pravdu v tom, že každému se dá s trochou chytrosti a úsilí udělat ze života peklo. Nicméně jen velmi zřídka je to ku prospěchu věci a mám takový dojem, že tento případ nepatří mezi ty řídké výjimky.
Katko: budu se za vás modlit.
JiKu: díky za vaše rady a snahu pomoci.
Teufle:(omlouvám se za zkrácení přezdívky) mrzí mne, co píšete, zvláště to, že chcete někomu dělat ze života peklo, ač by Vaše přezdívka, tedy dle mého laického překladu, měla inzerovat pravý opak!
DeFle: To mě mrzí, že Vás to mrzí; mrzí mě to o to víc, že ve skutečnosti nechci nikomu dělat ze života peklo, pouze píšu jak bych danou bezvýchodnou situaci pravděpodobně řešil já - což neznamená, že tu situaci skutečně hodlám řešit, ani že své řešení považuji za nejlepší možné.
Ještě taková poznámka: udělat někomu ze života peklo může někdy být v určité situaci největším možným dobrem a tudíž významným počinem proti Teufelschülerkreis, alespoň myslím.
No, peklo nikomu ze života dělat nebudeme. Jinak Boží trest za "zplundrování" našeho kostela to asi nebude, protože se najde dost lidí (včetně mě), kterým se nová podoba líbí, přestože byli původně proti rekonstrukci.
JiKu: S fanklubem to asi nebudem přehánět, ale zkusím to možná s tím výkladem kázání a rozhodně s pochvalami. U nás ve farnosti jsem sice jen pěšák, ale předestřu to jako návrh a snad se ujme. Doufám.
Ještě taková poznámka: udělat někomu ze života peklo může někdy být v určité situaci největším možným dobrem a tudíž významným počinem proti Teufelschülerkreis, alespoň myslím.
Zajisté, takové situace jsou. Ale nic mi zatím nenaznačuje, že by toto byla jedna z nich.
používat slovo "peklo" je drsné. Stačí takové divno, nepříjemno. Nevím, co si ponesou do života kluci, vyhnaní od oltáře kvůli botaskám, co lidé, kteří z té farnosti odjíždějí na mši jinam. Ten kněz nedělá "peklo". On jen asi neuvažuje a netrápí se proto, že si vyhání farníky☺ Jeden politik vzpomíná, jak se rozešel s katolickou církví....no pan farář mu přeci nařezal☺☺ Nechci to zlehčovat. Do kostela nechodíme proto, aby "nám tam bylo hezky"....ale když je nám tam fakt "nehezky" - třeba kvůli farářovi, který nás nepřijal, nemá nás rád....tak se prostě špatně prožívá mše no!!!!
Do kostela nechodíme proto, aby "nám tam bylo hezky"....ale když je nám tam fakt "nehezky" - třeba kvůli farářovi, který nás nepřijal, nemá nás rád....tak se prostě špatně prožívá mše no!!!!
Ano, s tím začátkem souhlasím.
Nicméně je třeba velmi pečlivě rozlišovat mezi farářem, který nás nepřijal, a mezi farářem, který se nechová tak, aby uspokojil naši potřebu chovat se tak, abychom my měli uspokojeni naši představu o tom, jak má vypadat přijetí. Představu třeba vytvořenou předchozím farářem.
A to se z dálky nedá posuzovat.
Mám dojem, že v diskutovaném případě jde spíš o druhou možnost, protože jinak bych si nedokázal vysvětlit, že ten kněz byl v předchozí farnosti prý oblíben.
No, otázka, jak to posoudit. Protože možnosti můžou být správné obě. I v době, kdy působil v Komíně, s ním nebylo jednání jednoduché, ba spíš nemožné. Pokud ho tam měli rádi (což se mi doneslo z různých zdrojů), bylo to možná proto, že tam předtím byl někdo ještě nekomunikatvnější nebo naopak moc aktivní, což jim třeba nevyhovovalo. U nás to bude tak, že on nepřijal nás a my, přes dobrou vůli, se s ním taky nedokážeme smířit.
No, máte zcela správnou otázku. Jak to posoudit.
Asi bych vám dokázal dát návod, jak to posoudit s vysokou pravděpodobností. Ale musela byste mi napsat, co to je "přijetí". Pod tímhle slovem si představují různí lidé různé věci. A uznáte, že abych vám mohl poradit, jak se pozná nepřijetí od ne_přijetí, musím nejprve vědět, co pod přijetím rozumíte zrovna vy (či ještě lépe celá vaše farnost).
Ale zdá se, že jsme na dobré cestě :-)
PS:
Došlo mi, koho asi rozumí katsyle tím pražským botohleděm. Znám se s ním docela dobře, vzájemně si sebe vážíme a komunikujeme naprosto bez problémů. Dokonce mi toleruje mé prostořekosti a já jemu jeho kněžskou upjatost. Dalo by se říci v jistém smyslu, že jsme se navzájem přijali. A mám pár kamarádů, kteří s ním nemají vůbec žádné potíže a pár jiných, kteří kvůli němu z farnosti odešli. Takže pokud to bude ten brněnský podobný případ, jsem k radám jak s ním vyjít zcela kvalifikovaný :-).
Katusi- Jak jsem již psala, v naší farnosti jsme měli pana faráře, který povětšinou nevycházel se svými farníky. Bydlíme na vesnici, v pohraničí, když se na nedělní mši sejde ze dvou obcí padesát lidí, je to důvod k oslavě. My jsme se zde přistěhovali s manželem krátce po naší svatbě, zrovna když zde byl tento pan farář převelen.
Tvrdil, že by děti měly chodit na mši sv. od šesti let. My s dětmi chodili od peřinky / ty první tři byly po roce/. Děti jsme vedli a vedeme, aby se v kostele chovaly tiše. I když děti seděly jako hřebíčky v lavici, nedalo se zabránit občasnému zažvatlání, zvláště těch kojenců..Pak nás pan farář veřejně napomenul, zkritizoval naše schopnosti výchovy, nebo přestal kázat...Byla jsem zatrpklá, naštvaná, unavená. Byli jsme ze začátku jediná rodina s dětmi. Pak přibyla ještě jedna, a to byla posila - nová maminka se stala mou známou, naučily jsme se rozlišovat - tu stránku -kněz- pověcená osoba a lidskou. Když došlo k nějakému výstupu při mši
i mimo ní, řekla jsem si takovou formulku v duchu - zase ta tvá diagnoza-nevoza chlap, odpouštím Ti/. Bylo toho víc. Sice to trvalo léta, ale to vnitřní smíření je potřeba.
Ještě jenu perličku - ta má kamarádka je od rány. Jednou ji pan farář po mši dost vyčinil, že šla s ditětem- tříletým - ven čůrat. Ta kamarádka mu rychle odpověděla - Ale pane faráři, to jsme šikovní, co, vždyť Vy jste v té době určitě ještě nosil plínky..Příště bylo ticho po pěšině..
katstyle: Tak to je jinej. Ale podobnej týpek :-)
+
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.