Nedávno jsem byla na mši u kapucínů a byla jsem svědkem takové (pro mnohé kostely) docela typické příhody.

V první lavici seděla malá holčička s maminkou (nebo to byla sestra?) a babičkou (nebo to byla matka?). Holčička byla aktivní, ale takovým tím tichým způsobem – sice se vydávala na výpravy daleko do vnitrozemí kostela, ale nepovídala si u toho sama se sebou ani nic podobného, zkrátka a dobře – její chování se nedalo nazvat vyloženě zlobením. Jasně, maminka (ať už to byla kterákoliv z těch dvou žen) by si ji měla držet u sebe, ale do kvalit některých kostelních dětí jí opravdu moc scházelo.

Proč se v tom tak nimrám – po nějaké době se malá rozhodla, že prozkoumá to bílé v misce na stolečku přesně ve výši jejích očí. Na rozdíl od jiného mně známého dítěte, proti kterému byla učiněný anděl, se hostie nepokusila sníst, jen k nim přiblížila nos. Přísná stará dáma v upjatém černém kostýmku v lavici přede mnou se nespokojeně pohnula. Když holčička, zjevně nespokojená se svým výzkumem, o pět minut později zkusila na hostie sáhnout, ona dáma si ji gestem přivolala k sobě a velmi důrazně jí vysvětlila, že „to nesmí“. Nic víc. Jen zákaz a pohrožení prstem, zlý pohled – ne, že by jí vysvětlila proč. Proč na to nemá sahat, proč by měla sedět v klidu a proč není úplně vhodné stavět si uprostřed uličky labyrint z leporel…

 

Na chvilku jsem místo té malé viděla sebe. Kolikrát mi bylo něco přikázáno nebo zakázáno bez jediného vysvětlení, třeba prostě jen proto, že to dělají ostatní. Nebo nedělají. Vysvětlení, to je něco, s čím se dneska namáhá málokdo. Všichni to berou tak, že co se dělá/nedělá, to je dáno. Když se spolu kamarádí kluk a holka, dříve nebo později spolu začnou chodit. Na ulici si nahlas neprozpěvujeme. Malé děti nutno držet na řetězu…

To se pak není co divit, že je život plný otázek! Jak by nebyl, když po celou dobu našeho startu nás učí jen co ano a co ne, ale neřeknou proč…

Jistě, přeháním. Spousta těch nařízení je vysvětlena („Nestrkej prsty do zásuvky, nebo tě to kopne a bude z tebe škvarek.“), ale dost jich taky vysvětlena není. Ve tváři té malé holčičky jsem viděla jeden velký otazník – A proč na to nemám sahat? Je to jedovatý? Pálí to? Jasně, vysvětlujte tříletému dítěti tajemství eucharistie, když ho není tak docela schopna pobrat ani většina dospělých. Ale aspoň nějaké vysvětlení kdyby bylo…

Pamatujte na to. Až budete někoho napomínat, osvětlete mu důvody. Myslím, že nejen malé děti to ocení…