A je to tady. Bude mi dvacet, což je pravděpodobně poslední oficiální kapka k tomu, aby mě lidi začali považovat za opravdicky dospělou. Mám už totiž za sebou maturitu (kdoví proč se jí říká zkouška dospělosti), jsem na vysoké a teď už dokonce opouštím i vody teenagerství. Jenže se tu vyskytl menší zádrhel – já si připadám den ode dne míň dospělá, a tak si pokládám otázku: Kdy je vlastně člověk opravdu dospělý?
Přijde dospělost ve chvíli, kdy přestanu oplakávat mrtvé stromy, kdy přestanu hledat s pocitem Kryštofa Kolumba v lese stezky vil, kdy se přestanu smát maličkostem a malichernostem, kdy se nebudu bát strašidel, ale lidí, kdy se přestanu na jaře smát do sluníčka?
Přijde snad dospělost, až zapomenu na přátele z dětství, až pro mě nebudou nic znamenat vzpomínky, až přestanu skákat přes potoky a chodit po kládách?
Přijde snad dospělost, až budu ráno vstávat s pocitem: „Bože, zase ráno?“ místo: „Díky, Bože, zase ráno!“, až pro mě budou dny jenom šedé plochy lišící se jmény, až se pro mě i lidé stanou pouhými jmény… Kde se ve mně ten pesimismus bere?
Poslední den je mi –náct a místo radosti z dalšího roku za sebou filozofuju o tom, co přináší (nebo odnáší) dospělost.
Jisté je jedno – člověk je dospělý přesně tak, jak se cítí. A já se necítím být dospělá. Já se cítím být Káťa, což je diagnóza samo o sobě. Cítím se být Káťa už (bez jednoho dne) dvacet let a pořád to funguje.
A pokud mě neopustí můj věčný pesimismus a vysmátá nálada (zvláštní, ale jo, jde to dohromady), zřejmě to i fungovat bude.
Takže říkám jen: „Díky, Bože, zase ráno!“
Komentáře
"věčný pesimismus a vysmátá nálada (zvláštní, ale jo, jde to dohromady)" :-D
Moc hezký článek, díky
Milá Káťo,
díky za krásný článek i za to, že jsi taková, jaká jsi.
Nedá mi to nevyjádřit svůj názor na to KDY? i proto, že mne k tomu jisté okolnosti v mém životě nyní nutí.
Jestliže píšeš a říkáš JÁ jednám, hledám, snažím se, jsem zodpovědná, je to můj úspěch nebo moje vina - jsi člověk dospělý nehledě na věk (a ne všichni této dospělosti dosáhnou).
Ten, kdo říká - nemůžu za to, brání mi v tom ona, ona, oni, nejde to, za to můžou jiní, dělejte se mnou a pro mne něco - je to postoj dítěte nebo "puberťáka", kteří jen čekají.
Buď vysmátá i pesimistická a po svém dospělá
Krásné narozeniny!
"až pro mě budou dny jenom šedé plochy lišící se jmény" a někdy ani to ne.
Myslím si, že k té šedivosti nepřispívá dospělost, ale přemíra starostí. Člověk v pracovním světě musí bojovat za sebe samotného, aby i přes únavu z práce dokázal ještě být sám sebou a dělat věci, které ho prostě baví. Jinak to pak sklouzne k stereotypu, který má za příčinu ony šedivé dny.
Za sebe můžu říct, že jsou dny, kdy si opravdu uvědomuji jejich jedinečnost, ale i takové, kdy si říkám, cože, to už je pátek? Já bych řekl, že pondělí bylo včera... Co jsem zase celý týden dělal?
Zřejmě to souvisí s tím, že čím je člověk starší, tím menším dílem dosavadního života je ten jediný den...
Děkuji všem za postřehy!
ja si už ve dvaceti připadala děsně stará (ale ne nijak zvlášť dospělá)..a to jen tím, že jsem začala pracovat...jinak o něco víc dospělá jsem si připadala, když jsem řídila auto...no a teď s miminem v břichu čekám na to až budu dospělá úplně a budu se umět o něj a rodinu postarat...i když pochybuju, že se ke mě ten pocit dospělosti dostaví ;-) to je jak když jsem šla na střední..říkala jsem si..jo teď už budu velká, takže si přestanu čmárat na pouzdro a začnu se malovat..a nic se nezměnilo..pak jsem si říkala..no už budu vdaná paní, takže začnu chodit jinak oblíkaná a přestanu nosit ty přívěšky na kůži..a opět žádná změna...:)
Nádherný článek! Díky za něj!
Mně je o hodně víc než Tobě, ale že bych se cítila opravdu dospělá :-)) to tedy vždycky říct nemůžu....
Před měsícem a pár dnama sem to měla úplně stejný... taky se ze mě stala najednou "cetka" (a stejnýho jména jako ty:)) Řikala sem si hmm, dvacet, co se změní? Ale nic světobornýho se nestalo, akorát už se nemůžu vymlouvat, že nejdu do spolča cetiletých, protože je mi ěště náct:D
No, všichni kterým je už -cet se mě snaží přesvědčit, že ještě nejsou dospělí a jediný komu to věřím seš ty... =))
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.