Pro nebrňáky - tohle sousloví pochází ze zkratky DPMB (originálně Dopravní podnik města Brna) a čas od času bohužel platí.

Včera jsem se vracela z cella (ne z čela ani z basy), zrovna končili na VUT, což má vždy za následek narvanou šalinu (pro nebrňáky tramvaj), což u dopravního podniku znamená: "Panika, panika, musíme poslat nejnovější vůz, aby se jich tam co nejvíc vešlo!" Bohužel, nejnovější vůz (tenhle: http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/obrazky-puvodni/1190366572-v.jpg) není zrovna prakticky vyřešený. Pokud je deset večer, je to pohodlné svezení, navíc si můžete vybrat z nepřeberných možností, kam se usadit. Leč v odpolední špičce to je nejnevhodnější model, který může být vyslán na trať. Na stání tam moc místa není a (jak už jsem nedávno lamentovala) pro cellistu je to pravé utrpení, protože buď někomu stojí na noze on, nebo cello, nebo oba naráz. Když se k tomu navíc přidá kočárek...

Ale abych neodbíhala, tohle krásné úterní odpoledne nás DPMB pěkně vypeklo. Přijel autobus náhradní dopravy, ale ne tenhle: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Praha,_%C5%98epy,_autobus_X9_ev_6010.JPG , jak by se dalo v době takového zatížení přinejmenším čekat, ale tento: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Smy%C4%8Dka_Bo%C5%99islavka,_7186,_posledn%C3%AD_j%C3%ADzda_s_cedulovou_orientac%C3%AD.jpg 

Můžu vám říct, že takovou jízdu hrůzy jsem dlouho nezažila. Pro frotéra by to byl ráj, ale já neustále padala i s nástrojme na kolemstojící a měla navíc špatné svědomí z rýmy, kterou jsem musela nakazit aspoň dvacet procent autobusu cestujících, stála jsem nad motorem, což mělo za následek neuvěřitelné vedro a ještě k tomu nějaká dobrá duše pozavírala (nebo nezotvírala) půlku oken, takže jsem měla dost děsivý pocit, že se dusím. To se mi už dlouho nestalo, ani v malilinké jeskyni, kterou jsem se sotva protáhla. Nebýt cella, asi jsem sebou sekla. Prostě to byla chvíle, kdy bych dala cokoliv za "jití pěšky městem Brnem". Bohužel se mi nezdařilo protlačit k východu, jinak bych asi dost zbaběle prchla... Přežila jsem. Sice mě to stálo hodně sil, ale přežila jsem.

 

Jak zakončit tuhle (pro mě příznačnou) lamentaci na městskou hromadnou? Snad jen dvě věci - chápu, že na trase zrovna nebyl k dispozici jiný typ autobusu.

A za druhé - díky za DPMB. Protože ať sí říká kdo chce co chce - my tím městem Brnem musíme chodit pěšky jen tak často, jak se nám samotným zachce. Na ty, které opouští síly, vždycky čeká pohotový autobus, trolejbus nebo šalina, aby je odvezla domů.

Což považuji za výbornou věc.