Ulice je dlouhá, nikde nekončí,

pomalu se stmívá – jak uvidím cíl?

Potřebuju maják, jinak ztratím směr.

Ze všech snů a přání jenom popel zbyl.

 

Jdu sama… Jak dlouho? Čas se zastavil,

slunce dávno zašlo… Můžu ještě dál?

Lampy také hasnou a já nevidím.

K čemu je ta cesta? Kdo by o ni stál?

 

Chtěla bych se vrátit, moct se otočit,

chtěla bych se vrátit, ale není kam.

V patách se mi táhnou moji démoni,

na cestu jim svítí obavy a klam.

 

Ulice je dlouhá, nikde nekončí,

nepopadám dechu… Kdože vlastně jsem?

Nikde žádné světlo, jenom temnota.

Tohle že je život? Takový ho chcem?

 

Mé slunce mi zašlo (a nejenom mě),

bloudíme tu všude, kam se podívám.

Jaký to má smysl? Jedna ulice,

miliardy lidí – a jsi stejně sám…

 

Díky za inspiraci, Pavle...