Jsou chvíle, které vám vženou slzy do očí tak nějak automaticky, prostě proto, že je to dojemný okamžik. Nedávno slzela celá Anglie a ještě kus světa k ní nad veleslavnou svatbou toho ošklivého prince. A dnes slzel nad stejnou událostí celý Komárov. Nebo minimálně celá komárovská farnost.

Samozřejmě, svatbu Ondry a Gabči nepřenášela BBC, ba dokonce ani Nova. Nehemžilo se to tam paparazzi, bohatě stačili dva fotografové. Na hostinu se nejelo limuzínou, jen Lexusem. Nedá se mluvit o stovkách svatebčanů, jen o desítkách. A taky nehrálo renomované kvarteto houslových virtuozů, jen farní schola.

Ale i tak to stálo za to. Protože ti dva spolu chodili asi tak deset let a dneska kolem půl dvanácté si řekli takovou tu kouzelnou průpovídku, ve které si slibují strašně krásné a strašně vážné a někdy asi i strašně složité věci. A to je zrovna ten okmažik, kdy se lidem rosí oči. Protože před Bohem i církví jsou už jednou provždy manželé. Ať už se bude dít cokoliv. Stráví spolu zbytek života... To je hrozně zvláštní představa a mě tak napadá, že svatba není vůbec sranda.

Protože když si někoho beru, jak mám vědět, že je to opravdu ten správný člověk? Že spolu ten zbytek života vydržíme? Že si nebudeme lézt po roce na nervy a že dobře vychováme svoje děti a že si jednou budeme moct říct, že nebylo lepšího rozhodnutí, než se tou kouzelnou formulkou "začarovat" do manželství?

Ondra s Gabčou to podle všeho ví a já jim jenom přeju, aby si na zlaté svatbě mohli s klidem říct, jak dobře udělali tu jistou sobotu 23. června 2012, kdy svými jasně pronesenými slovy o lásce a úctě rozplakali půl Komárova a k tomu ještě pár přespolních...

A to ani nemuseli být královské krve...

 

P.S. Teď mě jen napadá - je vážně škoda, že náš farář se urazil (zřejmě) a nepřišel se na obřad ani podívat, a mezi svatebčany se objevil jen proto, že si pro něj došla ženichova maminka. Zjevně se ho dotklo, že si za oddávajícího zvolili našeho bývalého faráře, otce Karla Cikrleho...