Božský caesar usedá na tribunu. Předstupují čtyři gladiátoři, nejvytrvalejší z vytrvalých, nejlepší z nejlepších. Skandují svůj pozdrav: Ave, caesar, morituri te salutant. Imperátor upouští šátek jako zanmení a se svou suitou zasedá na tribuně potažené zeleným plátnem. První ze statečných mužů se hotoví k boji. Zaskřípe mříž a do arény vběhnou tři diví lvi. Římský lid jásá a není zjevné, jestlii povzbuzuje šelmy nebo člověka. Ale gladiátor se nebojí, statečně odráží výpady hladových zvířat. Je dobře vycvičen, věří si a také nakonec vítězí. Lid bouří. Caesar se usmívá a bez váhání zdvihá palec. Gladiátor je volný a hrdě odchází z arény.

Nastupuje další borec. Pro pobavení císaře i Římanů do arény vbíhá smečka divokých psů. Doráží, ale gladiátor má dobré zbraně a rovněž se ubrání. Nadšení lidu nemá hranice. Takové hry tu ještě nebyly!

Třetí z otroků má za úkol probojovat si cestu k svobodě skrz tři barbarské zajatce. Souboj vypadá docela zajímavě, barbaři jsou silní, ale nakonec gladiátor zvítězí a zdvihne krvavý meč. Lidé ho sice odmění potleskem, ale něco jim chybí - copak dnes ani jeden z gladiátorů neprohraje? Copak všichni čtyři dostanou svobodu? I caesar na zelené tribuně už se trochu nudí. Krve je dost, ale palec ho už bolí, jak ho stále obrací nahoru a dává tím otrokům svobodu.

Přichází poslední z dopoledního programu. Vypadá klidně, zjevně je ve formě. Caesar nařídí vytáhnout na něj nejtěžší kalibr - tři prvotřídně vycvičené vojáky své armády, kteří se něčím provinili a teď mají šanci svou vinu odčinit. Boj je tentokrát nevyrovnaný. Gladiátor se potí, odráží jen stěží rány. Dva z útočníků zabije, ten třetí ale využije jeho únavy, srazí ho na zem, klekne mu na záda a pod krk přiloží meč. Oba zdvihnou v očekávání oči k caesarovi. Imperátor zdvíhá ruku. Koloseum se nadechne v očekávání ortele. Gladiátor se trochu třese a sleduje palec císaře, jako by věděl, kam zamíří. Caesar otáčí palec a ten směřuje k zemi. Voják pohne prudce rukou a do písku se vylije gladiátorova krev. Lid vstává, jásá, provolá císaři slávu. Tři osvobození, vítězní gladiátoři se dívají trochu smutně na mrtvého druha. Tak mohli dopadnout i oni. Měli štěstí? Nebo se opravdu lépe připravili? Teď už je to jedno. Jsou svobodní, už ne otroci. Lidé na tribunách vstávají a za hlasitého hovoru opouští Koloseum. Dva muži odnáší mrtvého gladiátora. Ostatní mrtvoly, prozatímně uskladněné na hromadě při zdi, nakládají jiní na káry. A z hlubin kamenných stěn Kolosea se ozývá hladové řvaní šelem.

Maturitní komise se pomalu rozcházela, dopolední maturanti také. Byli mezi nimi tři vítězové a jeden poražený. A já jsem opravdu ráda, že jsem své tři barbary zvládla tak, jak jsem je zvldála. Můj meč nebyly vědomosti, ale přítomnost někoho, kdo seděl, ač neviděn, na židli vedle mě a říkal mi celou dobu, že se nemusím bát. Nebýt Jeho, asi bych se válela v písku arény, caesarův palec by mířil dolů a římský lid by spokojeně ječel.