Hromadných stravovacích zařízení už jsem pár zažila, mezi nejvýraznější pochopitelně patří školková, základková a konečně gymplácká jídelna. Do prvních dvou jsem sice moc nechodila, ale co si pamatuju - všude se vařilo relativně dobře, nepočítáme-li dušenou mrkev a podobné úlety a přesto je v každé z nich zacházení s jídlem jiné.
Ve školce se jedlo vlastně všechno. Nebyl bufet ani Brněnka, kam by si čtyřleté dítě doběhlo koupit náhradu za špenát. Kdo nejedl, měl hlad. Jeho mínus. Jistily to svačinky a naděje na brzký návrat domů. Ale stejně se většinou snědlo všechno. Ono při hraní tráví asi ze všeho nejvíc. A tak se řízek nepovyšoval nad kapustu.
Na základce se to změnilo. Drobné rozdíly mezi řízkem a kapustou přestaly být drobné. Spousta dušené zeleniny, kterou kuchaři hodlali podporovat zdraví žáků, putovala do odpadkového kýble spolu s tlustým masem. Ale přes to všechno jen málokdo nedojedl brambory, knedlíky nebo rýži. I k masu panoval respekt. Prostě jsme měli hlad a bylo jedno, co jíme.
Ale na gymnáziu! Stoupněte si ve středoškolské jídelně k odkládacímu vozíku - z takových padesáti táců jsou prázdné tři čtyři. Na ostatních zbyly přílohy, polívky, maso, nebo rovnou od všeho něco. Je to neuvěřitelné. Jednak jde o to, že je to plýtvání penězi, materiálem a v neposlední řadě časem těch, kteří jídlo vaří a servírují. Kdyby si to dotyční nedojídači platili sami, neřeknu - ale určitě ne každý z rodičů si může dovilit vypláznout pětadvacet korun denně za to, aby se jeho dítě ponimralo v omáčce a oběd takřka netknutý vyhodilo. Já neříkám - taky vracím věci jako UHO (pro nepoučené: Univerzální Hnědá Omáčka), sojovou hadru, tofu, špenát (ten mám normálně ráda, ale ten školní...) nebo dušenou kapustu. Jenže tyhle pochutiny máme tak dvakrát do roka (UHO smř. častěji) a jinak prostě sním všechno. Fakt mě štve, když někdo prohlašuje, že by nepozřel rybu, papriku, rajče apod. Dotyčný očividně nepoznal hlad, dokonce ani ten středoevropský. A což teprve hlad africký, asijský a tak dále! Já teda nemám ráda hrušky, ale jsou dvě situace, kdy bych ji snědla - když by mi ji někdo nabídl nebo kdybych měla hlad. Párkrát už jsem hlad měla - takový, kdy nejde sáhnout do ledničky nebo zajít do obchodu, protože poblíž prostě žádná lednička ani obchod nejsou. Tak mě trošku mrzí, když vidím některé spoluobědvající, jak ze salátu vybírají drobné kousky papriky - jestli by nebylo jednoduší je prostě sníst, než se jídlem probírat jako zlatokop.
Já tady nechci kázat o pochybné morálce lidí, kteří jídlo vyhazují, zatímco v Somálsku umírají lidi hlady. Tím, že oběd sním, jim nijak nepomůžu a tím, že ho vyhodím, jim neuškodím. Jde tu spíš o princip. Jak dlouho by dotyčným vydržel jejich odpor k rybám na místě, kde nic jiného než ryby není? K rybám, k rýži, k hruškám... Jestli není lepší se zapřít a jídlo sníst. Zaprvé si cvičíme vůli. Zadruhé tím lidem jdeme příkladem. Že si ho nikdo nevšimne, je věc druhá. Já se tak dlouho přemáhala a jedla zelí, až jsem si ho zamilovala. A za třetí nemáme hlad, což je účel jídla.
Každému chutná něco jiného a skoro bych řekla, že přístup k věcem, které nám nechutnají, se odvíjí od výchovy. Samozřejmě, když si můžu vybrat mezi hruškou a jabkem, sáhnu po jabku, nebudu ze sebe zbytečně dělat ,,mučedníka". Nikoho nesoudím - každý má volbu, co dělat se svým jídlem, a já nejsem rozhodně povolaná k tomu, abych někoho vychovávala. Ale když se tak dívám na ten odkládací vozík v jídelně, na tu spoustu promarněného materiálu, který mohl posloužit, je mi tak nějak divně.
Asi z toho UHA.
Komentáře
Je to palčivé téma.
To vyhozené jídlo je dar Boží. Alespoň mě to vždycky doma učili. A když bude nemalá část lidí systematicky vyhazovat dar Boží, ono prostě opravdu hrozí, že Dárce sáhne k nějakým nápravným prostředkům. Bůh má také jen jedny nervy, sice nekonečně pevné, ale naštvání je také nekonečné. A kdesi jsem v Bibli četl, že na sedm generací. Brrrr.
Jinak potvrzuji, co jste napsala. Jezdil jsem léta vařit na letní tábory a na zimní dětské lyžařské kursy. Léta - řekněme 25 let. Takže si pamatuji už jednu celou generaci. A vařit, myslím, umím. Minimálně je to o jednu až dvě třídy výš, než klasická školní jídelna (ono, když se vaří dva tři týdny v roce, člověk neotupí a vaří jako doma), ale CO TY DĚTI DNES DOMA ŽEROU, TO BYCH TEDY RÁD VĚDĚL. Ať uděláte COKOLI, vždycky se vám něco v kýblu octne. A to můžete horem dolem říkat "vem si málo, ale dojez".
Tedy jsou dvě jídla, která jedly vždycky všechny. Pomfrity s kečupem či tatarkou a bavorské vdolečky.
Co bude vlastně letos na Pochodu pro život? Pomfrity nebo vdolečky?
Jako loni.
Nás taky doma učili dojídat a neexistovalo nějaké jídlo vyhodit. Když nám něco nechutnalo a nechtěli jsme to sníst, babička vždycky říkala : bídu na vás! Pak byste jedli všechno!
A nemusí to být zrovna bída - přijde těžká nemoc, kdy je člověk 9 měsíců jen na umělé výživě a celou tu dobu kromě tekutin nevezme nic do úst. Pak je i to nejobyčejnější jídlo dar nad jiné vzácný. Máme takového pacienta v rodině, takže vímo čem mluvím.
Když se na to podívám z té druhé strany, která to jídlo ve školní jídelně připravuje, protože tam pracuju, tak to člověka kolikrát mrzí, když vidí co děcka všecko vyhazujou......
Nám doma vždycky říkali (a říkají) ,,Vem si jen kolik sníš, protože co nesníš k obědu dojíš na večeři..." A protože já jako jediné jídlo nikdy neměla ráda rýži, tak mám k ní pro tento citát ještě větší odpor, ale samozřejmě nikdy bych ji nevyhodila, to si u ní radši trochu dýl posedím, ale přece jenom to do sebe nacpu.Zajímavý je, že ve školní jídelně sním vždycky všechno (i když je to rýže) a to ještě občas dojídám po spolužačkách... ale nemám ráda když někdo před kuchařkama říká jak jim to nechutná. viz článek na tomto samém blogu o děkování, fakt ho doporučuju!!!
A propo tu rýži jsi tam dala Kačo kvůli mě??
Když se na to člověk dívá takhle, z pohledu na odkládací vozík, tak asi ano. Ale my třeba zrovna na gymplu máme takový třídní servis :) Ne samozřejmě všichni a vždycky, ale dost často pořádáme jídelní výměny. Možná se to zdá nehygienické, ale přece jen mi přijde lepší, aby jídlo, které už nemůžu dojíst, dojedl spolužák. :) Teda v našem případě jsem taková dojídačka často i já :) Jídlo se pak nevyhodí a všichni jsou spokojeni. ;)
Z tohoto clanku je mnoho, co by si meli prave ty deti ci mladez uvedomit, nikdy nezapomenu na den kdy jsem s kamaradem, ktery ten rok prave odmaturoval na gymplu, jel varit na jeden letni detsky stanovy tabor a po prijezdu deti prisel jeden cca 8 lety klucina za hlavni vedouci s dotazem: "Teto, kdy budeme mit na obed bifteky", a muj kamarad se na me obratil take s dotazem: "Co je to ten biftek, ja to nikdy nevidel."
Sestro Katusi, důležité je, že nejsme sami. I bratr Chrobák Havel po cca 20 letech demokracie ve svém TV projevu taky řekl, že "Naše země jako celek vzkvétá, ale občas dost divně." (důležité slovo je "občas") ♪♫
V prvé řadě jde o to, že spousta dnešních dětí a mládeže není už doma vedeno k tomu, aby měli úctu a respekt k jídlu. Kdyby už doma děcka poznali "skutečné " jídlo a ne kdejaké "umělohmotné blafy", kterými se sami nebo je rodičové krmí, tak by k jídlu přistupovali jinak. Spousta dětí dnes nezná "skutečné" jídlo. Všechno se to vaří v prášku a kdo ví z čeho . . .
Je to docela škoda a proto jsem i rád za akce, které dělají skauti, ČTU, HB a další nebo za rodiny, kde se vaří "domácí" kuchyň.
Kdyby se ve většině škol vařilo a přistupovalo k jídlu jako v této, tak by to byl hodně velký úspěch.
http://www.iprima.cz/anosefe/epizody/sef-se-vraci-do-skolnich-let
Souhlasím s Toflem, v jídelnách vaří, kdo ví co, někdy se vážně bojím, co to doopravdy jím...a někdy se to ani sníst nedá- maso nejde rozkrojit a podobně. Samozřejmě se snažím sníst všechno, a když se mi na tom něco nezdá, řeknu si o menší porci.
Zorro: Tak trochu, ale spíš jsi mi byla inspirací. Rýže je zajímavější, než hrušky:-)))
Kvalitu stravy ve školních jídelnách chápu, pro náš gympl vaří kuchyně, která dělá jídla asi dalším dvaceti firmám po Brně, takže pochopím, když se v takovém množství dělá pytlíková bramborová kaše, nebo se na hovězím lámou nože. Ale podle odezev zvlášť na to hovězí děcka ani nic jinýhoi doma nejí, žádný gurmánský hody nepořádají. Matky nemají v úmyslu strávit celý víkend nad plotnou, zvláště, když v kuchymi nemajéí televizi:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.