...šel s hlavou odkrytou a šel pěkně dlouho. Tak by se dalo popsat hledání lidí, kteří jsou nadšení pro to, co dělají. Přesto jsem nějaké objevila.

Je to nějakou dobu, co jsem jela vlakem a spolu se mnou i skupinka rozjívených babiček. Ano, rozjívených. Doslova. Smály se, žertovaly mezi sebou i o sobě, nadšeně mluvily o tom, že jedou na výlet a je krásný den a těšily se, že se třeba budou koupat. A koupaly se pak. Zmoření vedrem jsme se kolem nich s bráchou potáceli a ony byly naložené v rybníce a cáchaly se jako malé děti.

Skupinka mých vrstevníků, která měla za cíl zřejmě nějakou atrakci typu hrad, zámek, nebo tak něco, byla pravým opakem těchto veselých turistek á 70. Všichni do jednoho byli znudění, otrávení na n-tou, sluchátka v uších, neřekli ani slovo. Místo, aby se radovali z toho, že společně jedou na výlet, zavřeli se každý ve své ulitě a těšili se, až budou zpátky doma.

 

Ráno jsem jela do školy a míjela opraváře kolejí. Na naší trase jsou pečení vaření - a pokaždé, když je vidím, tak se smějí. Mají pusy od ucha k uchu a tváří se strašně bezstarostně. Možná je to tím, že jim projíždějící tramvaj dopřála chvilku klidu. Ale možná je to tím, že si při práci vyprávějí vtipy a povídají si o hokeji a o fotbale a o ženských a že je jim prostě fajn. Mají práci a doma na ně někdo čeká. Nebo v hospodě. A tak se smějou.

Zato naše drahé úřednice! Já neříkám, že jsou takové všechny, pár milých a ochotných paní jsem za přepážkami taky potkala, ale většinou bohužel narazím na nevrlou koženou tvář, která tam sedí od rána a mračí se tam už deset let a nejradši by jela k moři, ale nemůže si to prostě dovolit, tak si to vylije na mě, posílá mě od čerta k ďáblu (od jedné kolegyně k druhé) a než stihnu oběhnout povinné kolečko, vytratí se za cedulkou "Jsem na obědě". Síla rutiny jim vzala poslední nadšení a zbyla jenom vyhořelá schránka, která štempluje.

 

Moje babička mi v pátek řekla: "Já jsem si, Káťo, udělala radost! Umyla jsem si digestoř!" A oči jí u toho zářily, protože opravdu radost měla.

A já si vzpomněla na to, jak otráveně myju každý pátek koupelnu a jak bez nadšení vstávám co pondělí na sedmou.

A tak jsem vstala s úsměvem. Protože bylo jaro a já z toho měla radost. A odpoledne jsem se s nadšením vrhla do přípravy programu na tábor a do učení složení oka.

Abych příště ,,pro trochu nadšení" nemusela chodit tak daleko a měla nějaké v zásobě... A měla ho i pro ostatní.