V souzvuku milém
zpívám si s Krylem,
smutně se tu směje,
když se struna chvěje.
Zpíváme si do pochodu
o katovi v rudé kápi
a pan Kryl je trochu smutný,
myslím, že ho něco trápí.
Nemám odvahu se zeptat:
„Co se děje, pane Kryle?“
Snad teď… ne, to přece nejde,
není na to vhodná chvíle.
Zpíváme si do pochodu,
struny pláčou v rytmu jazzu,
i on, zpěvák, tiše pláče,
rozechvělý vůní bezu.
Pane Kryle! Tište slzy!
Nestojí vám za ně přece
tahle země, v které sliby
uplynou jak voda v řece!
Pane Kryle! Tište slzy!
Nechoďte pryč, zůstaňte tu,
vyzpívejte ten svůj smutek,
vyzpívejte ho vstříc světu…
V souzvuku sama se sebou
sedím u zdi, co nebyla,
se zpěvníkem a s kytarou,
se slzami – a bez Kryla.
Komentáře
krásné
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.