Věky vyšlapaly cestu naskrz lesy,
trochu váhavě se káně ozývá,
čas se rozdrobil a poztrácel se kdesi,
v oči přivřené se slunce zarývá.
V tichu bezvětří a v hluku lesní bouře,
kdy blesk za bleskem se řítí lesu vstříc,
v záři plamenů a v obejetí kouře
z času najednou už nevyzbylo nic.
Věky vyšlapaly cestu naskrz srdce,
stopou zelenou ti kreslí na čele,
potok – tvoje nohy běží si vstříc prudce,
až se setkají pod strání nesměle.
V tichu bezčasí a kolem táboráků
tisíc vzpomínek ti k srdci uhání,
skrytá v měsíci a pod peřinou mraků
srdce pochovám tam v trávě pod strání.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.