Okna jsou oči domu, říká se, a já s tím souhlasím. Jen bych snad dodala, že ve dne jsou tyto oči zavřené, skrývají se za vlastní lesk a tajemství vydají jen zřídka.
Zato když se setmí, dům oči otevře a rozstřikuje z nich zlomky života těch, kteří v něm bydlí. Vemte si takový průjezd noční vesnicí. Za okny se svítí, tu je kryjí záclony, tu žaluzie, támhle prosvítá namodralý svit obrazovky, přes ulici někdo zalévá kaktusy na parapetu. Až zase někdy takovou vsí pojedete (nebo i městem, to je jedno, ale zrovna na vesnici mě to napadlo), zkuste si uvědomit, že každé to okno skrývá člověka, který má své strasti i slasti, radosti i žalosti, mladého, starého, opuštěného, usměvavého, nostalgického, agresivního - zkrátka za každým oknem někdo žije. Je nám možná podobný, možná se od nás úplně liší... Z jeho života zahlédneme jen lampu na stropě, pochroumanou žaluzii, stín na závěsu. Ty kousíčky vám o lidech za očima oken nic neřeknou.
Zvlášť intenzivní je to uprostřed nočního sídliště. Kolem září okna a pokud na sebe tu chvíli necháte působit, pokud se necháte pohltit oním podivným pocitem absolutní anonymity, padne na vás podivná tíseň.
Tolik lidí - a ty jsi tak sám. Tolik lidí - a takové ticho. Je to nachlup stejné jako stát na kopci a koukat na světla města pod sebou. Počítáš světla - rozsvícená okna. Počítáš lidi, kteří za okny žijí. Koukáš jim do bytu, ale nic o nich nevíš.
Kdysi jsme na úbočí Beskyd měli rozdělaný oheň a všimli jsme si, že na druhé straně údolí si ho také někdo zapálil. Dívali jsme se na ten vzdálený, neznámý oheň a přemýšleli, jestli oni vidí nás a kdo to tam je, jestli taky hrají na kytaru, kam jdou a odkud přišli...
Tak, jako jsme my nikdy nic nezjistili o ohni přes údolí, nezjistíme nic o lidech za rozzářenými okny. Projíždíme kolem jejich domů, nahlížíme do kuchyní a obýváků a ložnic - ale ti lidé pro nás zůstanou jen siluetou na roletě. Jen bezejmenným stínem. Jen něčím, co jsme minuli a neměli možnost se toho dotknout.
Lampa na okně - rozzářené okno - je symbolem bezpečí, je majákem, je signálem k návratu domů - a tak dej Bůh, aby i naše okno svítilo do tmy a my se tak měli vždycky kam vrátit...
Komentáře
Tvůj článek ve mně vyvolává mnoho pocitů a asociací.
ANONYMITA - na vesnici si dříve lidé "viděli do talíře" - znali se, své radosti i problémy, zastavili se na pár slov na návsi něbo na poli, cestou z kostela. Dnes vládne anonymita - ve městě obzvlášť, ale šíří se i na vesnice.
S tím souvisí LHOSTEJNOST. Tak jako nevíme, co se děje za okny toho či onoho domu, bytu, tak se mnohdy nezajímáme o to, co co prožívá můj soused, kamarád, kterého jsme nějaký čas neviděli,...
Heslo dnešních doby je: Já mám svých starostí dost.
NESPOKOJENOST - potřebuji,... musím,...
Kolikrát je v našich myšlenkách a slovech a činech je JÁ a kolikrát TY nebo ON?
Souhlasím s tvými asociacemi. Přidala bych bezmocnost. Pocit, že někde tam za těmi okny je někdo, kdo potřebuje pomoc, ale já nevím kde a kdo...
Zvlášť ta anonymita mě štve. Nebo spíš děsí? Představa, že žiju v paneláku o třiceti partajích a nevím o nich nic, neznám ani jména svých sousedů... Naštěstí stále ještě jsou místa, kde je pozdrav automatický - vesnice na Vysočině hlavně. Samozřejmě - když procházím potřetí kolem chlapíka stříhajícího plot, nebudu ho zdravit pokaždé:-)
Přesně tak, souhlasím s tou bezmocí.
A víš co ještě? Když jsem jedný starý paní v domě pomoc poskytla a pak ještě dostala vynadáno a pomluvila mne široko daleko. To, moc k dalšímu "páchání dobra" nepovzbudí :-(.
Zato ten pozdrav na vesnici úplně pohladí - tady mi ani lidi z baráku neodpoví (někteří).
U náýs v domě mi taky někdy neödpoví, ale to je spíš tím, řekla bych, že mě nepozanjí a jsou trošku zděšení zjevem v dlouhým koženým kabátě:-)
Zato jeden náš soused je hrozně legrační - vždycky čeká, až ho pozdravím, dokud jsem byla malá a přehlédla ho třeba nebo tak, zmínil se třeba před našima... Takový bonzování sice taky není dobrý, ale zato to "vytříbí mravy" a pozdrav se stane automatickým - a když se k němu přidá úsměv...
...tak je to prostě super!
Přesně tak:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.