Ráno mě vzbudily zprávy o půl sedmé - někde v USA (figuroval tam Seattle) vzal devítiletý kluk zbraň a postřelil svou osmiletou spolužačku, která teď leží v nemocnici v ohrožení života. Tahle strohá zpráva mi pekelně pokazila ráno. Mám dojem, že poslední dobou se děti střílí nějak moc často. Děti a mladí lidé si odvykli řešit problémy klidnou cestou. Vezmou bouchačku a řeší je takto.

A teď je otázka - co je k tomu vede? Co vtisklo tomu klukovi zbraň do ruky? Spolužačka mu odmítla dát pusu? Nedala mu kousnout svačiny? Půjčila si jeho pastelku bez povolení? Jakou vážnou příčinu mohl mít devítiletý americký školák pro to, aby se pokusil zabít mladší kamarádku?

Otázky, kde vzal zbraň a jakto, že s ní uměl zacházet, jsou věc druhá. Jak nám podsouvá americká kinematografie, střelné zbraně všeho druhu jsou běžnou součástí rodiny. Jestli to je pravda - nevím. Ale někde se k té zbrani dostat musel. A upřímně - ani nejšílenější překupník zbraní neprodá pistoli nebo co to bylo zač malému děcku. Odpověď na otázku "Jaktože s ní uměl" je docela prostá. I vy byste dokázali ne-li nabít, určitě odjistit a vystřelit. Stačí se podívat na pár filmů a jste mistrem ve střelbě. Stačí si pocvičit míření ve vhodné počítačové hře a dokonce možná trefíte to, na co mířite. Dokud by kluk sestřeloval plechovky z plotu, nebyl by problém. Jenže když obrátí zbraň proti člověku a stiskne spoušť... Opravdový člověk není totéž co zlodušská zombie na monitoru kompu. Člověk má orgány, které kulka ošklivě pocuchá, má krev, která se z něj začne lít proudem, má hlas, který řve a trhá uši.

Samozřejmě to celé mohlo být úplně jinak. Kluk viděl v tatínkově nočním stolku krásnou lesklou zbraň. Půjčil si ji, aby oslnil svou vyvolenou Mary - Lizzy - Ann. Machroval s ní a nedopatřením ji postřelil.

Ale mám tak trochu pocit, že to není ten případ.

A že pokud se bude věkový průměr střelců dále snižovat, budu muset změnit svou denní trasu při cestě do školy.

Chodím totiž kolem mateřské školy...