Klasická situace: "Mami, dej mi ještě!" "Dejmy jsou v komíně. Řekni kouzelné slovíčko." "Prosím!" A - čárymáryfuk - přání se obratem plní. Nebo jiné: školní jídelna. Kuchařka vydávající už aspoň dvoustý oběd. "Dobrý den!" A - čárymáryfuk - na talíři přistane porce poněkud vydatnější, než porce vašich spolužáků.

Každý z nás může být kouzelník. Oněch pár slovíček umí zázraky. Prosím, děkuji, dobrý den, nashledanou... A já byla dnes prosím za svou zdvořilost označena svou nejlepší kamarádkou za šprtku. Možná, že jsem vlezdoprdelka. A možná si vybírám špatné kamarády.

Tak tedy - školní jídelna. Největší nátřesk. Tak, jako předchozích osm let pozdravím (teď mě napadá - ty kuchařky jsou tam celých osm let stejné) a vedlestojící kamarádka nejednou povídá: "Šprtko!" No podivila jsem se, to se ví. A ona prý: "Ty tady vždycky ty kuchařky zdravíš. Nikdo jinej to nedělá. To ti to není divný?" Já se přiznám, koukala jsem na ni jak úplnej blbec. "Cože?" já na to. "A tobě není divný, že tady ty ženský stojí celej den a z těch šestiset lidí ji pozdraví tak jedno procento? A že by jim někdo poděkoval - to už vůbec ne?" "Hm" povídá ona "Mě by teda dost vadilo, kdybych musela celej den poslouchat pořád dokola Dobrej den, dobrej den!" (řekla holka, která doma neuklízí a nemyje nádobí, aby si neoloupala lak na nehtech) "Mně teda přijde dost frustrující, když tady kolem nich proudí davy a berou je jenom jako stroje. Až nám budou jídlo vydávat stroje, jo, pak přestanu zdravit. Dokud za tím pultem stojí lidi, s dovolením zůstanu slušná a je mi jedno, kdo si o tom co myslí." Trapná chvíle ticha.

A já si říkám - Co je sakra za problém? Otevřít hubu a dát těm kuchařkám najevo, že je nebereš jenom jako automat s naběračkou v ruce. Vztek se mnou lomcuje. To zdravení! Jak praví Špaček i Hurvínek - každý veřejný prostor, čekárna u doktora, obchod, úřad, restaurace, pokladna v kině stejně jako školní jídelna, bufet, knihovna jsopu místa, kde s pozdravem člověk neprohloupí. Prodavači radši obslouží příjemného zákazníka než nabubřelou měchuřinu. A řekněme si upřímně - i ten nejzaplivanější, nejzakouřenější a nejlevnější pajzl si zaslouží pozdrav. To, že ho druhá strana vždycky náležitě neocení, není přece vůbec naše chyba. Požádat slušně, aby vás v šalině nechali vystoupit a poděkovat za to, pozdravit pokladní v Tescu a usmát se na ni - to je magie! Jednoduchá a účinná!

Tak mi řekněte, proč je dnes kouzelníků tak málo?