Dekadence I.

Tiše seděl na schodech,

úsměv na rtu šedém,

v bílé tváři bílý sníh –

vločky letí nebem.

 

Spí? Tak ať ho nevzbudíš!

Dveře za ním vrzly,

on se ani nepohnul –

vždyť byl na kost zmrzlý!

Dekadence II.

Zas městem svítí Vánoce

a v jednom temném rohu

si stařík váže onuce

na plastikovou nohu.

 

Umělou k svojí přivázal,

vous nechal sněhem zbělat –

plakat si dávno zakázal

a co jiného dělat.

Dekadence III.

V zelené trávě tiše leží,

unaven asi spočívá,

mladičký zajíc s hnědým okem,

které se ovšem nedívá.

 

Na boku krev se rudě pění,

vždyť psi zajíce uštvali,

jeden ho zakous a ti druzí

v trávě ho ležet nechali.

Dekadence IV.

Chtěli jsme sbírat maliny,

něco nám v tom však brání:

na trávě mrtvá srnka je

a brouci hodují na ní.

 

Nebudem přece jíst maliny

s příchutí mrtvé srnky,

zanecháme ji rozkladu

a půjdem sbírat trnky.